Vzpomínky: 2018 - Severní pólTáborový rok 2018 byl v mnoha věcech přelomový, přesto běžný, táborový. Měl několik poprvé nebo alespoň navrácení se k našim kořenům. Po několikaletém putování po různých táborových objektech jsme konečně našli areál který opět připomínal tradiční tábor s chatkami, zděnou budovou a především prostorem, který umožňoval volný pohyb po objektu bez vzájemného omezování se družin táborníků. Hlavně samota v celém objektu byla dechberoucí. Myslím, že většině nás dospělých i vás dětí se zalíbil, možná jsme si ho i zamilovali. Krásné prostředí Jindřichohradecka mě nutilo ke vzpomínkám na místo, kde jsme poprvé poznali zdejší kraj - Staré Hutě. Přestože je tábořiště odlišné, dýchla na nás ta správná táborová atmosféra. Oproti předchozímu nutno říci… „Konečně!“ Nebyl to však jediný návrat. Znovu jsme si přivezli i vlastní kuchyni. A znovu je třeba zvolat: „Sláva!“ Pevně věřím, že většině strávníků chutnalo, věřím, že jen málo vytříbených žaludků nebylo naplněno. Jistě by se dalo ještě i pár věcí zlepšit, ale i tak to považuji za krok správným směrem. Další změnou byl příchod nových tváří do táborového týmu. Z táborníků na praktikanty jsme povýšili Hanku Zímovou, Nikču Fejfarovou a Martina Procházku. Troufám si tvrdit, že jejich nominování nebylo krokem špatným stejně jako povýšení Maky Srnové do role vedoucí. Naopak z krásných mateřských důvodů se musela vzdát role vedoucí Bára Zamazalová, která nás i tak na tábor doprovodila.Možná vám chybí informace, jež by vysvětlily vznik tak povedené celotáborové hry. Vše začalo přípravami již v zářijových dnech, kdy z mnoha témat táborový tým vybíral to, které by okouzlilo nejen táborníky ale i Berušky samotné. Po několika kolech hlasování jsme definitivně zvolili cestu na pól. Přestože mnozí znali podobu z Divadla Járy Cimrmana, opět jsme se snažili se z jejích kolejí vymanit a vytvořit si svůj vlastní příběh. Po několika pracovních srazech, kde se prostor věnoval hlavně tříbení myšlenek, nápadů a asociací, se z trpělivého zapisování poznámek Zdeňkou zrodil obrys CTH, který skvěle rozepsal Jirka Růžička. Rámec celotáborové hry vznikl nečekaně rychle. Dolaďování sice chvilku trvalo, ale na výsledek se vyplatilo počkat. A pak se mohly spustit přípravy kostýmů, her a diplomů naplno. Apropo, i diplomy zaznamenaly změnu. Spodní strana diplomů měla poprvé podobu obrázkové skládačky. Povedla se? Vlastní tábor byl už jen třešinkou na dortu. Krásná příroda, super objekt a ideální počasí nám zpříjemnily vlastní pobyt, stejně jako, v tomto kraji tradiční, táborový výlet starší oddílů do Jindřichova Hradce. Po roční odmlce zažil poločas slávy i návrat fotbalového utkání Červených proti Modrým, který však skončil neslavně, neboť ve druhé polovině se strhla průtrž mračen, která všechny zahnala do provizorních skrýší, chatiček i vzdálené zděné budovy. I tak utkání přispělo k tradičnímu táborovému průběhu, přestože jen na krátkou chvilku. Pobyt v krásném počasí plynul jako voda a než jsme se naděli, přišel konec. Severní pól byl dobyt! Úspěšnost Terénních berušek je obdivuhodná. Znovu to dokázaly… Závěr se tedy povedl. A nejen on, jistě mohu říci i celý tábor. Přinesl však ještě jednu pro některé z vás překvapivou změnu. Po devatenácti letech se cesty Červeného kříže Kolín a Terénních berušek rozešly. Od té doby se spustila spirála mnoha změn, ale o tom zase příště… Luboš |
|
Oficiální fotky | |
fotka celého tábora | |
fotka vedoucích v kostýmech | |
Plamínkovi s Jarmilou a Bivojem | |
fotka vedoucích v civilu |