Vzpomínky: 2009 - Mafiáni

Náš třetí tábor v Janovičkách se konal ve dnech 2. – 16. července. Tradiční několikaměsíční přípravy byly naostro odstartovány s nebývalým předstihem, a to již 19. října (!) loňského roku první pracovní schůzkou tvůrčího jádra u Romana a Klárky v Poděbradech. Nad tématem nové a v naší táborové historii jistě neobvyklé celotáborové hry jsme nemuseli přemýšlet dlouho – všechny zúčastněné mafiánská tématika velmi zaujala, a tak jediným drobným několikatýdenním problémem se stal sám název celotáborovky. Poněvadž jsme tentokrát nečerpali námět z konkrétního literárního či filmového díla (pouze jména některých hlavních hrdinů na ně odkazují), bylo nutné vymyslet takový název, který by byl poutavý a přitažlivý. Výsledná „Romance po mafiánsku“ nakonec předepsané podmínky splnila.

Následné období příprav se tentokrát obešlo bez vážnějších problémů. Jistě, svou účast odřekly letité osobnosti z řad oddílových vedoucích Petr Prokeš a Luboš Novák, tedy kompletní duo již legendárního táborového rádia „Bob & Tom“, z pracovních důvodů nemohla jet ani loňská navrátilkyně do našich řad Jana „Šantra“ Vojtěchová, ale jejich místa se podařilo Romanovi zacelit – oddílové vedoucí I. kategorie zdařile posílily novopečené oddílačky s praktikantskou zkušeností Eva Petráková a Terka Mačková, svým návratem do našich řad posílil III. kategorii zkušený Michal Novák, a tak jedinou novou tváří se v týmu oddíláků stala Simona Pelcová. A do role praktikantů dorostly další naše bývalé táborové děti Hanka Brdíčková a Jakub Nesvadba. Důležité změny však Roman provedl na místech svých nejbližších spolupracovníků – do klíčové funkce svého zástupce od oddílu vrátil osvědčeného Honzu Kašpara a do funkce pendla po dlouhých letech, strávených v kuchyňském sektoru, si přivedl svou manželku Klárku. Přestože ani jeden z nich nebyl svým přeřazením zrovna dvakrát nadšený, sám tábor ukázal, jak byla Romanova volba správná…

Očekávaným problémům v kuchyňském sektoru se podařilo předejít především díky Klárce, která hned natřikrát doporučila Romanovi hlavní kuchaře z jejich učiliště. Přestože až třetí volba v řadě byla konečná, rozhodně se povedla – novopečená šéfkuchařka Milena Jandová za pomoci paní Lebedové dokázala kuchyňský sektor stabilizovat a úspěšně ukočírovat pětici svých pomocníků – kuchařských učňů.

Velmi příjemným překvapením pro nás pro všechny se stal nebývalý zájem o náš tábor ze strany dětí a jejich rodičů. Ačkoliv Roman a paní Lebedová stanovili původní maximální počet táborníků na 120, byla tato kapacita naplněna už na konci února, tedy jen několik týdnů po zveřejnění přihlášek! Tento fakt nám zamotal hlavu hlavně kvůli mnoha staronovým zájemcům, kteří se, jako každý rok, v poklidu hlásili až v dalších týdnech, přičemž od nás uslyšeli šokující sdělení: Máme plno! Proto jsme museli kapacitu zvýšit na maximálně možný počet 140 dětí, které jsme byli schopni v areálu tábora ubytovat. Zúročila se nám tím táborová práce z předchozích let, neboť se nám tentokrát přihlásilo velké množství nových dětí z mladších ročníků, které se prostě „nabalily“ na své kamarády, mající s námi tu nejlepší zkušenost z předchozích táborů. Dokladem toho bylo i výsledné přerozdělení oddílů v kategoriích – ubyl oddíl v nejstarší kategorii a naopak přibyl oddíl v nejmladší kategorii, což je pro nás velký vklad do budoucna.

Přípravy táborového programu vyvrcholily tradiční předtáborovou víkendovou brigádou. Té letos dominovala celosobotní výroba našich nových rekvizit – dobových mafiánských a policejních aut, které podle skvělých Honzových nákresů neméně skvěle vybarvily především přítomné oddílačky. Výsledné sestavení jednotlivých dílů z kartonů a jejich podlepení dřevěnými lištami (to aby se s nimi dalo po celé délce pomyslné divadelní scény „jezdit“) už si vzal během prvního dne tábora na starosti sám Honza, a tak vznikly unikátní a hlavně efektivní doplňky našich každodenních divadelních vystoupení…

Tábor samotný začal, jako loni, hektickým nástupem před poděbradským vlakovým nádražím, čehož si překvapivě všiml i jeden z náhodně projíždějících redaktorů Nymburského deníku, na jehož internetových stránkách pak vyšel zajímavý článek. Naše reakce na sebe nenechala dlouho čekat – díky internetovému spojení poslal Roman svou odpověď z počítače táborového správce Aleše, v níž mimo jiné popřál úspěch všem těm, kteří neváhají svůj letní volný čas věnovat bohulibým táborovým aktivitám.

Celotáborová hra „Romance po mafiánsku“ byla připravena výborně. Kromě výše zmíněných rekvizit dobových aut, obvyklého (a úplně vlastního) příběhu celotáborovky, návrhu všech her a soutěží, na nichž měla lví podíl Zdeňka Weissová (která navzdory loňskému loučení mohla ještě i letos náš tým naplno posílit) a opět skvělé originální závěrečné hry z Honzovy tvůrčí dílny jsme měli připravené i další dvě unikátní „chuťovky“: Tou první byly dobové noviny „Chicago Times“, na jejichž stránkách jsme v průběhu celého tábora zveřejňovali různé zprávy a informace, které vtipně glosovaly veškeré dění celotáborové hry a svými články do nich průběžně přispívali Roman, novopečený praktikant Kuba Nesvadba a Zdeňka, která se úspěšně zhostila půvabné divadelní role zuřivé reportérky Peggy McKean. Tou druhou se pak staly krásné dolarové bankovky s našimi vězeňskými portréty, které s použitím našich portrétů ve vězeňském obleku, před táborem vyfocených Petrem Prokešem, vytvořila Terka Taussigová. Obě tyto „rekvizity“ pak byly smysluplně využity ve prospěch celotáborové hry a ta druhá opepřila i „společenský život“ našeho táborového týmu. Ze samotného programu je jistě nutné vyzdvihnout ty epizody, které byly úplnou novinkou – nefalšované boxerské utkání o titul profesinonálního mistra světa v boxu v nefalšovaném boxerském ringu, v němž před zraky všech táborníků i hlavních hrdinů celotáborovky excelovali Zdenda Janouch s Michalem Novákem, a naštěstí falšovaný, však o to více půvabný pohřeb Michala v roli zastřeleného bosse irského gangu Johna Rooneyho, který skvěle uváděl takřka profesionálně hovořící a žalmy pějící pan doktor Lebeda v roli kněze. A že v celotáborovce nechyběla ani půvabná vystoupení obou znepřátelených gangů – sicilského a irského, prohnilé chicagské policie, vnadných a veselých barových a pouličních děvčat či velká mafiánská automobilová honička s oboustranně zničující závěrečnou přestřelkou, to není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Díky Honzovu mistrovskému vedení celotáborové hry jsme stihli zrealizovat úplně všechny body připraveného programu (a možná i něco navíc), a to navzdory pravidelným dešťovým přeháňkám, na které už jsme si prostě zvykli…

Závěrečný večer opět patřil tradičnímu bodu našeho program – udělování Zlatých Rudlů. Dva z nich si opět po zásluze odvezla Terka Taussigová a po jednom zcela po právu Pavel Dostál a staronová členka našeho hereckého týmu Klárka Schulzová. O velmi dojemné vyznění celého programu se zasloužili noví a první dva mužští obyvatelé Síně slávy – Michal Novák a Roman Schulz. Oba dva totiž při své děkovné řeči oznámili, že se příštího tábora nezúčastní. Očividně dojatý Michal ukončil po 15 letech svou táborovou kariéru z pracovních důvodů (veřme, že ne netrvalo!) a očividně překvapení a potěšený Roman se po dlouhém zvažování rozhodl svou šestnáctiletou táborovou kariéru na rok přerušit. Zároveň oznámil i svou nástupkyni ve funkci hlavní vedoucí – Terku Taussigovou, která mu symbolicky cenu za uvedení do Síně slávy předávala.

A ještě jednu důležitou věc je naprosto nutné ve vzpomínkách zmínit – oficiální táborové fotografie. Letos se jich ujal odborník z našich řad na slovo vzatý Petr Prokeš. Vytvořil na letošní tábor opravdu povedené obrazové vzpomínky pro všechny, přičemž především dobově laděná fotka vedoucích v kostýmech je patrně tou nejlepší fotkou svého druhu, která v dějinách našich táborů vznikla. Nutno též dodat, že pro změnu Romanovou zásluhou se po dvou letech půstu pár týdnů po konci tábora konečně zrodilo i jeho filmové zpracování, navíc historicky poprvé v moderním DVD formátu.

Oficiální fotky