Vzpomínky: 2002/II - Harry

Nezapomenutelná premiéra v táboře Staré Hutě u Kamenice nad Lipou se nesmazatelně zapsala do historie našeho táborového týmu! Po deseti letech jsme opustili tábor v Hryzelích, abychom začali tvořit tábor nový. A to byl pro mnohé z nás obrovský impuls pustit se do příprav celotáborové hry i tábora samotného se znovu objevenou neutuchající energií, ukrytou kdesi hluboko v útrobách našeho táborového srdce…

A přitom to všechno začalo zcela nenápadně – to když jednoho podzimního dne roku 2001 Roman jen tak cvičně zatelefonoval paní Zdeňce Lebedové, ředitelce kolínského Červeného kříže, s níž se seznámil již v roce 1998 v Hryzelích (kde působila v roli hlavní zdravotnice a zažila onu památnou epidemii střevní chřipky) a o níž věděl, že také pořádá letní dětské tábory. Však se mu již v minulosti ozvala sama s nabídkou, zdali by nechtěl pořádat tábory s ní – tehdy Roman sice odmítl, ale ten telefonní rozhovor si velmi dobře zapamatoval.

Nu, slovo dalo slovo, a tak byla zahájena zvlášť v prvních letech znamenitá spolupráce, navíc v krásném prostředí Starých Hutí. Roman okamžitě po domluvě s paní Lebedovou zavolal Zdendovi Janouchovi, se kterým v Hryzelích řídil nezapomenutelný tábor v roce 1999 s celotáborovkou „Hvězdné války“, s jednoznačnou nabídkou, zdali by mu nechtěl na novém táboře pomoci ve funkci jeho zástupce. Nadšený souhlas i společný nápad připravit pro letošní rok coby celotáborovou hru proslulého „Harryho Pottera“ byly předzvěstí další skvělé spolupráce – Zdenda opět prokázal svou chuť věnovat organizaci tábora a následně jeho realizaci všechen svůj elán, tvořivost a inspiraci. Právě především jeho zásluhou se nám podařilo naplnit náš první starohuťácký tábor dostatečným počtem dětí, neboť byl autorem nejen první verze táborového letáku a formulářů závazné táborové přihlášky s informacemi pro rodiče a s palubním lístkem, ale hlavně našich prvních internetových stránek, díky nimž si nás všimla celá řada nových dětí a jejich rodičů.

Tábor se konal ve dnech 14. – 27. července 2002 a předcházely mu dlouhé týdny příprav. Během nich Roman zavedl pro příští léta tradiční předtáborové pracovní srazy, které probíhaly a stále probíhají v domě Věrky Vernerové v Dobřichově. Ten historicky první se konal 4. května. Roman se také snažil nominovat do svého nového týmu opravdu ty nejlepší z táborových přátel, a to se mu bezezbytku podařilo. A tak vedle svého zástupce Zdendy povolal do nové „služby“ své spolehlivé oddíláky z Hryzel – Kláru Jandovou, Zdeňku Weissovou, Janu Šantrůčkovou, Petra Prokeše a bratry Michala a Luboše Novákovy, z nichž pouze s Lubošem nepočítal od úplného začátku, neboť nakonec nahradil Máru Vondráčka, který (bohužel, ne poprvé ani naposled) prokázal, jak nejisté je sázet na jeho spolehlivost. Jak výborná tato volba byla, ukázal hned první rok – Luboš, nesmírně vděčný za svou nominaci, se stal trvalou součástí našich nových táborů. A nejen on v tomto roce předvedl to nejlepší, co v něm bylo – všichni jmenovaní oddíláci, trio půvabných praktikantek Pavlína Hájková, Lucka Heřmanská a Verča Dvořáková i zdravotnice Evža Mačková, hlavní kuchař Martin Vacek se svými pomocnicemi Pavlínou Hubáčkovou a Hankou Procházkovou a nepostradatelná Věrka Vernerová v roli uklízečky, ti všichni se předvedli v tom nejlepším světle, nadmíru spolehlivě a často nezištně všestranně zajišťováni a podporováni naší novou provozovatelkou a hospodářkou Zdeňkou Lebedovou. A nesmíme zapomenout na Honzu Kašpara, který nás, ač momentálně voják v činné službě, přijel alespoň na pár dnů podpořit během své „zelené“ dovolené. Prostě, ti všichni vytvořili jádro skvělé táborové party, která se v dalších letech rozrůstala a doplňovala o další většinou kvalitní členy.

To vše mělo zásadní význam pro naše táborové účinkování v příštích letech. Vesměs skvělé děti, které se našeho prvního staruhuťáckého tábora zúčastnily, okamžitě pochopily naši táborovou filozofii, nadšeně se zapojily do připraveného programu a houfně se nám v příštích letech vracely. Právě tento rok jsme si celkový počet i kvalitu dětí velmi pochvalovali, neboť jsme měli možnost srovnání s více než dvojnásobným počtem dětí, s nimiž jsme se loni setkali v Hryzelích. To, že se nám tu okamžitě utvořily celé oddíly dětí, které se okamžitě spřátelily a chtěly ve stejných sestavách jezdit i v dalších letech, to, že se mezi nimi okamžitě objevily osobnosti, v tom nejlepším slova smyslu schopné strhnout na sebe pozornost a zlepšit nezapomenutelný dojem z celého tábora tak, jak bychom to my sami dokázat nemohli, nás všechny přesvědčilo o tom, že jsme udělali krok správným směrem.

A nesmíme zapomenout ani na tamější krásnou, dřevem obkládanou klubovnu s nefalšovaným krbem, která nám všem od prvního večera učarovala a v níž se, často za svitu loučí, konala celá řada krásných a nejen večerních akcí. Rozdělováním dětí do bradavických kolejí mluvícím Moudrým kloboukem letos počínaje a třeba „interní oslavou 100. narozenin Albuse Brumbála“ v podání Romana konče.

Zkrátka a dobře, těžko se nám premiéra v novém táboře mohla podařit lépe!

Oficiální fotky