Vzpomínky: 2001 - Zeměplocha

Poslední rok, kdy se někteří z naší původní hryzelské táborové party soustředili pouze na tábor v Hryzelích. Části týmu, která se za rok objevila ve svém novém táborovém působišti v Kamenici, se zdálo čím dál více zřejmé, že nastal ten pravý čas pro změnu. Ale i v tomto roce jsme se na tábor, jako vždy, připravili velmi zodpovědně a s obvyklým nadšením.

Tábor se konal ve dnech 14. – 28. července a z pozice hlavního vedoucího mu formálně šéfoval provozovatel tábora Jiří Kučera. Martin Jedlička s Romanem Schulzem působili ve funkcích dvou rovnocenných zástupců, přičemž Roman měl především na starosti oblast programovou a Martin oblast technickou. Skutečnost však byla pochopitelně jiná, toto teoretické rozdělení kompetencí ve vedení tábora pouze odráželo Romanovu i Martinovu nechuť zastávat funkci hlavase navzdory opakovaným zásahům provozovatele tábora v letech minulých…

V táborovém personálu se objevilo několik nových tváří, z nichž s výhledem do budoucna určitě stojí za zmínku Pavel Dostál. Ten byl také, vedle již „etablovaného“ Honzy Kašpara, duchovním otcem celotáborovky a právě jejich znalecké nápady, získané četbou literárního díla Terryho Pratcheta, Roman v podstatě jenom zpracoval do podoby tradičních propozic pro oddílové vedoucí. Oba přitom ukázali své silné stránky, které v dalších letech opakovaně použili ve prospěch naší další táborové činnosti – Honza jako nesmírně pracovitý a v dobrém slova smyslu puntičkářský tahoun táborového programu s citem pro detail a propracovanost i srozumitelnost každého bodu programu a Pavel jako velká studnice nápadů všeho druhu, vždy s ohledem na zábavnost a vtipnost programu, který dětem předvádíme…

Celotáborová hra tak byla plná nezapomenutelných epizod, k jejichž celkovému podařenému vyznění přispěla řada dalších osobností v týmu oddílových vedoucích, které své často „kreaturní“ role v duchu Pratchetova půvabného fantasy příběhu ztvárnily. A tak těžko lze zapomenout například na vojenskou hlídku Ankh Morporku pod řízným velením sira Samuela Elánia v podání Marka Vondráčka, v níž excelovali hlavně desátníci Karotka a Navážka, které hráli Petr Prokeš a Michal Novák. Jejich „pořadové cvičení“ bylo tak přitrouble povedené, že si táborové děti několikrát vyžádaly jeho opakování. Michalův Navážka se pak proslavil i jako jemně debilní a pomalu uvažující znalec kamenité stravy. Své si též odehráli učitelský sbor Neviditelné univerzity, rozšafné čarodějky i tak trošku morbidní Klub lepšího zítřku a roková skupina Valící se kameny. A obzvlášť nezapomenutelným se rozhodně stal závěrečný souboj slavné Cohenovy bandy, vedené Pavlem v roli Cohena, proti proradným ninjům s Markem v čele. Zkrátka, celotáborovce s množstvím s chutí zahraných zajímavých postav i s propracovaným hodnocením a vyrobenými rekvizitami těžko šlo něco vytknout. Zhoršily se však děti, z jejichž řad ubylo osobností typu Luboše Nováka, Petra Prokeše či Marka Vondráčka z dob, kdy ještě jezdívali coby kluci školou povinní. Navíc se, upřímně řečeno, po celá léta příliš neměnila struktura našich her, a tak není divu, že největší ohlas měla ta naše vystoupení a ty body našeho programu, které se onomu stereotypu výrazně vymykaly, které prostě zkušenější děti dopředu nečekaly. Takže, i proto začala v Romanově (a nejenom v jeho) hlavě stále více kolovat myšlenka o nutnosti radikální změny, která také nakonec nastala…

A ještě pár tradičních slov k počasí, které bylo opět, zvláště v prvním týdnu, značně deštivé a v duchu nepříznivého počasí, které vyvrcholilo celostátními povodněmi, kvůli nimž byl „na jehlách“ především hasič Martin, takže hrozilo i rozvodnění táborového potoka – naštěstí, tak daleko to nedošlo.

Oficiální fotky