Vzpomínky: 2015 - Samurajové

Milý čtenáři,
mým úkolem je popsat spletitou cestu příprav a dějů vedoucích k uskutečnění a průběhu tohoto ročníku. Budiž je to tedy pro tebe čtení zajímavé.

Příprava dalšího tábora byla od začátku velmi složitá. Museli jsme reagovat na zvěsti o změně provozovatele objektu v Janovičkách, které byly velmi neurčité. Bohužel informace se k nám dostala poměrně pozdě, a tak paní Lebedová a Luboš se museli na poslední chvíli hledat případný záložní objekt. Do hledání se postupně zapojili i další členové týmu, ale většina pro nás zajímavých objektů byla obsazena. Přesto jsme stále doufali, že se v Janovičkách vše vyřeší a my budeme moci znovu jet do tohoto pěkného areálu. Blížili se Vánoce tedy období, kdy už bývá vše jasné, ale nejasnosti s novým nájemcem objektu pokračovaly. Situace začínala být vážná. Počet objektů klesal, a pokud se objevily, pak za cenu, kterou nebylo možné akceptovat. Na začátku roku se přeci jen rýsovala dohoda s novým provozovatelem, ale jeho laxní přístup ke konečnému dojednání podmínek nás definitivně odradil. Museli jsme tedy vzít objekt, který sice nebyl zcela podle našich představ, ale byl volný v našem termínu. Nabídku jsme přijali a v únoru jsme mohli konečně rozeslat přihlášky.

V průběhu zimy se Jirkovi R., Karlovi a Standovi podařilo vytvořit zdařilý rámec celotáborové hry, který se v průběhu jara rozpracovával, bohužel už bez jednoho z autorů. Jirka R. se musel z pracovních důvodů vzdát pozice zástupce hlavního vedoucího, a tak se finišovalo bez něho. Navíc, jak se později ukázalo, nebyly to jediné změny v obsazení. Účast z krásných rodičovských starostí odřekl Honza a Pavel, později se k nim přidaly i zkušené oddílačky Bára, Terka a Míša. Naštěstí nám dorostly naše praktikantky Míša a Terka, které se své nové role zhostily více než dobře. Roli zástupce zastal Jirka S., původně oddílák z třetí kategorie. Na prvním velkém únorovém srazu v Poděbradech se tak Terénní berušky poprvé viděli téměř v kompletním novém složení včetně nových vedoucích Hanky, Majdy a Alči. Finální přípravný sraz se konal už přímo v objektu tábora, který bylo potřeba řádně prozkoumat. Díky velmi dobře odvedené práci všech zúčastněných byl tábor připraven.

Provozovatelé areálu nás hned první den tábora obohatili o početnou skupinu dětí z dětských domovů, kterým jsme tak zpříjemnili prvních čtrnáct dní v tomto objektu. Pro všechny to byla velmi cenná zkušenost, která jistě pomůže v budoucích letech při práci s dětmi. Příběh starobylé japonské vesnice se brzy dostal do povědomí táborníků, kteří se zakousli do plnění nelehkých úkolů se vší vervou. Vše pod dohledem nových zdravotníků Honzy a Gabči. Jen Šógun v podání Luboše zlobil. Největším zážitkem pro všechny táborníky bylo ztvárnění skály, ve které se Karel, Jirka a Standa zcela sžili s rolí. Odměnou jim byl zasloužený aplaus všech přítomných. Nebylo tak náhodou, že se dočkali ještě jedné odměny v podobě ocenění Zlatého Rudly za nejlepší kostým. Velkým zpestřením byla i návštěva vojenských záchranářů, kteří přiletěli vrtulníkem přímo do areálu tábora. Poprvé jsme také byli online, když fotografie pořízené z každého dne jsme doslova „procedily“ přes téměř nefunkční připojení na facebookové stránky. Velký ohlas raportů tak Luboše donutil, opakovat snahu každý den. Nutno dodat s rozdílnou úspěšností. Pěkné, ale suché, počasí nás „trápilo“ po celou dobu pobytu na táboře. Přesto jsme se deště dočkali v podobě noční vichřice, jenž se strhla před koncem tábora. Naštěstí vše dopadlo dobře a mnozí táborníci, aniž by si něčeho všimli, se znovu probudili do krásného dne. Závěr tábora již tradičně uzavíral (nechce se věřit) už podvanácté prestižní večer předávání táborových cen Zlatý Rudla. Hned dvakrát si pro sošku přišla Hanka, která, ač nováček, dokázala u dětí zabodovat jako vědma a čarodějnice v jedné osobě. Získala tak Rudlu za nejlepší herecký výkon a zároveň za objev roku. Dvojnásobným vítězem se stal i Jirka, který ovládl skokana a nejlepší mužský herecký výkon. I tento rok přišlo ocenění Síně slávy. Cena udělována za dlouhodobý přínos pro tábor si našla své adresáty. Prvním oceněným byla Terka (Taussigová) Nováková, která si svou cenu přebrala jako návštěva už v polovině tábora. Druhým oceněným byl při závěrečném večeru Luboš. Přítomni na předání byli téměř všichni členové Síně slávy.

Na závěr by bylo velkou chybou nenapsat, milý čtenáři, ještě jedno. Tento tábor byl poslední pro paní Lebedovou člověka, který táboru pomáhal dát tvář, podporoval jej svými znalostmi a zkušenostmi a bojoval mnoho bitev, aby si tábor zachoval svou kvalitu. Budiž tato zmínka velkým poděkováním, přestože cesta nebyla vždy bez trnů.

Tábor tento rok nebyl jednoduchý. Nutno říci v mnoha věcech s řadou překážek a nepříjemných překvapení, přesto všichni dělali maximum proto, abychom znovu zažili příjemnou atmosféru krásných letních táborových dní ve světě Terénních berušek. Věřím, že se to znovu povedlo…

Oficiální fotky