Vzpomínky: 2005/I - Smolíkovi

Čtvrtý a zároveň poslední táborový rok, který jsme strávili ve Starých Hutích, se opět vesele vezl na vlně loňského úspěchu. Tentokrát jsme si pro celotáborovou hru vybrali sitcom, který především v generaci samotných oddílových vedoucích probouzel vzpomínky na nedávná léta, kdy jsme oblíbený maďarský animovaný seriál o rodině Smolíkových sledovali jedním dechem, a to navíc v dobách, ve kterých v naší televizi nic obdobného nedávali a v nichž současný hit všech sitcomů o rodině Simpsonových nebyl ještě ani v plenkách…

První běh letošního tábora se konal ve dnech 1. - 15. července a v jeho vedení se nic nezměnilo. Již zavedená trojice, tedy hlavaska paní Lebedová – zástupce Roman Schulz – pendl Zdeňka Weissová, obstála v loňském roce natolik dobře, že nebyl sebemenší důvod něco měnit. Ani v sestavě oddílových vedoucích k zásadním změnám nedošlo; nepřítomné Lucku Heřmanskou a Petra Kubíčka vystřídal jen Luboš Novák - při menším počtu oddílů, než tomu bylo v loňském roce, nebylo třeba nikoho dalšího angažovat. A tak tou nejdůležitější novou tváří v našem týmu, a to na jednom z klíčových míst, byl zkušený šéfkuchař Jindra Klouda. Jeho získání znamenalo na pár let vydatnou a kuchyňský sektor zklidňující posilu – zvlášť v tomto roce doslova nadchl všechny táborníky výbornou stravou, přičemž při její přípravě důsledně odmítal jakékoliv „náhražky“ ve formě různých instantních polotovarů. Prostě, knedlíky byly v jeho provedení skutečnými knedlíky, o tom nemůže být pochyb.

Jindrovy chutné pokrmy poznali všichni přítomní oddíláci už na předtáborové víkendové brigádě, která se konala ve dnech 10. - 12. června. Po loňské osvědčené premiéře jsme i letošní přípravný víkend využili nejen k nutné přípravě objektu tábora (například nezvykle velká hromada dříví na topení v krbu, kterou jsme připravili i díky letošnímu táborovému řidiči Jirkovi Dvořákovi a jeho motorové pile, toho byla faktickým důkazem) a k převozu opět velkého množství táborového materiálu, ale také k dodělání všech táborových rekvizit. Barevnou dekoraci té nejdůležitější z nich, Ládinkovy kosmické rakety Gulliver, si vzal na starosti především Petr Prokeš, který přitom opět využil svých nesporných výtvarných kvalit, takže když jsme celý tento výtvor, půvabně vyzdobený barevnými elektrickými vánočními svíčkami, během sobotního pozdního večera v naprosté tmě rozsvítili, nemohli jsme se dostatečně vynadívat! O to více jsme se mohli těšit na plánovaný noční táborový nástup, na němž dle propozic celotáborové hry Ládínek celé své rodině svůj kosmický výrobek ukazoval.

Tábor opět splnil takřka všechna očekávání. Hned při nástupu byli všichni přítomní rodiče obdarovaní naším zdařilým fiktivním literárním pamfletem – dobovými novinami „Vpřed ni vzad!“, v nichž jsme nejen vlastním způsobem parodovali z dnešního pohledu naprosto neuvěřitelné články z dob budování socialismu, ale zároveň jsme představili i některé vybrané momenty z příběhu celotáborové hry, včetně slavné kapitalistické rádoby pohasínající herecké hvězdy Johnyho Peepa, jehož jméno se objevilo během některých našich nástupů ve zvláštních televizních relacích, pro něž jsme měli na scéně nainstalovánu nefalšovanou černobílou televizi a v nichž svým nenapodobitelným způsobem exhiboval Luboš v roli výstředního hlasatele.

Další herecké role odpovídaly příběhu celotáborové hry, který vycházel z té řady seriálu, v níž Ládínek ve své nafukovací raketě tajně v noci navštěvuje různé, většinou neobyčejné planety. Takže, kromě zdařile ztvárněné rodiny Smolíkovy, v níž Ládínka hrál Mára Vondráček, Týnu Terka Jonáková, Gábi Zdeňka a Pepu Roman, se tu objevila řada obyvatel různých planet, více či méně výstředních dle toho, jak byly výstřední planety samotné – Hudební planeta se zpívající vládkyní Verčou Svobodovou, Pravěká planeta s obrovskýma nohama Apatosaura, Indiánská planeta s „přitepleným“ náčelníkem Lubošem nebo Pozpátková planeta, na které jsme celý děj scénky hráli a předříkávali pozpátku, takže tato scéna po dlouhé době od všech zúčastněných herců vyžadovala poctivé zkoušky, aby vše klaplo – to jsou jen některé z výčtu všech míst ve vesmíru, která v příběhu rodina Smolíkova navštívila. A k tomu je zapotřebí přičíst originální dvojici agentů Malejho a Velkejho v podání výborných komiků z našich řad, tedy Petra s Lubošem, kteří stíhali (samozřejmě, že neúspěšné) Smolíkovy napříč vesmírem na neobyčejně půvabné stříbrné „létající“ tříkolce, speciálně pro tyto účely věnované Terkou Taussigovou a vybavené potřebným mobilním telefonem a dalšími doplňky moderní civilizace. Celotáborovka se všem líbila, a to i přesto, že jsme některé plánované etapy museli kvůli špatnému počasí vynechat. Právě časté deště byly to jediné, na co jsme si mohli oprávněně stěžovat…

Chyběli kluci z BUDA – bohužel, vzhledem k personálním problémům v jejich domovském ústavu nás letos nedoprovázeli, což byla, při vzpomínkách na neopakovatelné zážitky z let předchozích, opravdu škoda.

Zato hromadný celodenní výlet se opět konal, byť s drobnou obměnou - pět oddílů se na něj sice vypravilo společně autobusy, ale ten poslední, šestý se pod Márovým vedením a s Romanovou spoluúčastí rozhodl cestovat příjemnou lokálkou po úzkokolejné trati do Jinřichova Hradce.

Oficiální fotky