Vzpomínky: 2008 - Asterix

Náš druhý tábor v Janovičkách se konal ve dnech 29. června – 13. července. Tradiční několikaměsíční přípravy byly naostro odstartovány opět s dostatečným předstihem, a to již 9. února první pracovní schůzkou tvůrčího jádra u Romana a Klárky v Poděbradech. Nová celotáborová hra na ní získala zřetelné obrysy, takže na prvním pracovním srazu celého týmu tradičně u Věrky Vernerové v Dobřichově, který se konal o týden později, tedy v sobotu 16. února, rozhodně bylo na čem stavět. Ostatně, téma celotáborovky bylo natolik zajímavé, že nám nedělalo příliš velké problémy zpracovat je do uceleného příběhu, v němž jsme známé filmové hrdiny přesunuli do prostředí nám blízkého a pro některé z nás i známého díky historickým vědomostem – do českých zemí v období, kdy je ovládal keltský kmen Bójů, který se zrovna hrdinně brání vpádu zuřivých Germánů a zoufale hledá pomoc...

Období příprav však bylo poznamenáno několika problémy, které se nám někdy podařilo vyřešit až v hodině dvanácté. Vedle předpokládané absence několika stálic v našem týmu oddílových vedoucích (Terka Jonáková, Verča Svobodová a Petr Kubíček) totiž z pracovních důvodů vypadl Romanem původně nominovaný zástupce dvojice hlavních vedoucích Michal Novák (toho v této funkci nahradil brácha Luboš), týden před táborem nečekaně odvolala svou účast na táboře i jediná plánovaná nová tvář v naší sestavě, se kterou se Roman neměl čas ani seznámit. Místo nich se mezi nás alespoň na rok vrátila další zkušená a výborná oddílová vedoucí Jana „Šantra“ Vojtěchová a doslova na poslední chvíli (tři dny před táborem!) nastoupil do rozjetého táborového vlaku coby začínající oddílák Jirka Růžička. Vedl si velmi dobře, stejně jako Aneta Knytlová, která, podobně jako Jirka, vyrostla z řad našich táborových dětí a spolu s ním loni poprvé okusila tábor „na druhé straně barikády“ coby praktikantka. A tak se mezi těmi letošními praktikanty mohl poprvé objevit Jirkův mladší bratr Standa a taky Petra Šalyová.

Daleko vážnější trhlinu dostal náš táborový tým na konci března nečekaným odstoupením Jindry Kloudy z funkce šéfkuchaře. Protože jeho rezignaci nikdo nečekal (dokonce se ještě zúčastnil výše zmíněné únorové schůzky tvůrčího jádra) a protože na nalezení plnohodnotné náhrady už nebylo příliš času, zvolily Roman s paní Lebedovou vynucenou alternativu v podobě riskantní nominace čerstvě vyučeného táborového šéfkuchaře Jirky Káninského spolu s jeho formálně jmenovanými pomocníky, taktéž mladými kuchaři Honzou Kadeřábkem a Mírou Boháčkem. Ty v kuchyňském sektoru zdatně doplnily zkušená pomocnice Klárka Schulzová a další letošní navrátilkyně Jiřka „Průšová“ Pohořálková, která si dokonce pamatuje úplné začátky naší táborové party před patnácti lety v Hryzelích, byť tehdy ve funkci oddílové vedoucí. Výsledkem této nově utvořené proviantní sestavy bylo možná „nesourodé těleso“, v němž se kloubila letitá táborová zkušenost s nezkušeným mládím, které ani nemohlo do detailu znát všechny zákruty táborového kuchaření, nicméně výsledný dojem v očích nám svěřených dětí (a to je ze všeho nejdůležitější) byl velmi pozitivní – našim táborníkům prostě chutnalo, což bylo možné vysledovat z řady pochvalných reakcí ze strany jejich rodičů!

Naší novou a velmi povedenou předtáborovou aktivitou se stala Bambiriáda, která se ve dnech 23. – 24. května konala v Poděbradech a kterou organizoval místní Dům dětí a mládeže s přispěním naší oddílačky Anety Knytlové. Díky ní jsme si na akci mohli otevřít vlastní táborový stánek a v něm připravit skvělý program pro návštěvníky, sestavený ze stěžejních bodů našich bývalých celotáborových her. Velmi jsme si dali záležet i na výzdobě stánku táborovými relikviemi, mezi nimiž dominovala úplně nová, Zdeňkem Janouchem vyrobená vývěsní cedule „Terénní berušky“, která se rázem stala jedním z poznávacích znamení našich táborů. Výsledek našich několikatýdenních příprav byl až nečekaně skvělý. Nejenom, že jsme získali řadu nových táborových dětí, ale v konkurenci dalších zúčastněných organizací jsme se nejen neztratili, ale, při vší skromnosti, jsme rozhodně patřili mezi ty nejlepší!

Tábor samotný přinesl jednu převratnou změnu, a to ve způsobu dopravy do Janoviček a zpět. Vzhledem k podstatně nižším finančním nákladům jsme se rozhodli poprvé v naší táborové historii cestovat vlakem. Velký dík v této věci právem náleží paní Lebedové, která nejenže zařídila vlakové spoje s nezbytnými přestupy z Poděbrad do Olivětína (z něhož jsme do tábora došli pěšky) a na konci tábora po stejné trati, pochopitelně opačným směrem, ale zajistila i (s přispěním naší zdrávušky Denisy Mackové) nutný nákladní vůz pro převoz zavazadel. Tento nový způsob dopravy zdál se být původně velmi riskantní, povedl se však tak dobře, že v něm hodláme pokračovat i v dalších letech. A stodvacetičlenný sborový zpěv slavné Trubadixovy písně při návratu na poděbradském nádraží budiž toho tím nejlepším dokladem. Ale nepředbíhejme…

Téma celotáborové hry „Asterix a Obelix v zemi Bójů“ s sebou zákonitě přineslo velké nároky na přípravu, a to nejen našich kostýmů. Ty si během prvního dne poprvé vyráběly i táborové děti, a to z velkého množství vyřazených ústřižků látek, dovezených „textilním podnikatelem“ z našich řad Zdendou Janouchem. Není tedy divu, že následná keltská módní přehlídka patřila k vrcholům našeho programu. Těmi dalšími se určitě stala všechna naše divadelní vystoupení, která jsme tentokrát většinou odehráli stylově na táborové louce a využili jsme přitom kůlové podsady pro velký indiánský stan, jež na ní stála – ta se dočasně stala naším keltským oppidem. K vrcholům jistě patřila i nová strategická hra v našem programu – Bitva pěti armád (v našem letošním podání se jmenovala „Bitva keltských a germánských kmenů“), kterou si děti rozhodně žádaly někdy příště zopakovat, patřilo k nim dále zbudování krásných oddílových oppid z lesního materiálu, pro mužstvo oddíláků a kuchařů vítězný tradiční fotbalový zápas proti velkým klukům, v němž se blýskl Roman dvěma vstřelenými góly, půvabná noční hra pro děti za přítomnosti tajemných keltských bohů či noční hra pro táborový personál, kterou tajně, nezištně a skvěle připravila skupinka dětí z nejstarších oddílů. Velkým přínosem bylo Lubošem navržené několikeré přerozdělení klasických oddílů na oddíly věkově smíšené pro k tomu vhodné hry a soutěže.

Ten největší vrchol se však patrně odehrál během posledního večera – při udělování „Zlatých Rudlů“ v úplně novém hábitu, který s předstihem vymysleli a připravili Petr s Romanem. Poprvé totiž bylo Zlatých Rudlů udíleno více, a to ve čtyřech zvolených kategoriích – za nejlepší mužský i ženský herecký výkon, za nejlepší kostým a za skokana roku. Vedle Zdendy Janoucha za roli Trubadixe (nejlepší mužský herecký výkon) a Honzy Kašpara za dokonalého Asterixe (za nejlepší kostým) v anketě dominovala Terka Taussigová za výborný výkon v roli Obelixe (za nejlepší ženský herecký výkon a skokana roku i za těsné druhé místo v soutěži o nejlepší kostým). Nezapomenutelným závěrem celého slavnostního večera bylo naprosto zasloužené uvedení Zdeňky Weissové coby prvního člena našeho týmu do táborové Síně slávy. Tento bod programu tajili Roman s Petrem nejostražitěji a prozradili jej pouze moderátorovi večera Lubošovi, takže nečekaný příchod Romana v nefalšovaném obleku v roli prezidenta asociace filmových tvůrců a především premiéra vynikajicího nominačního videa, které Petr zhotovil, jistě právem náleží do zlatého fondu naší táborové činnosti. Zkrátka, super zážitek, který nemohli pokazit ani s předsihem dorazivší organizátoři druhého běhu, kteří se k nám od prvního okamžiku chovali až velkopansky…

A ještě jedna pozitivní informace se týká také počasí – tentokrát bylo překvapivě vydařené, takže všech 138 dětí (o dvanáct více než před rokem) si naštěstí neužilo pláštěnek a holínek tolik jako loni.

Oficiální fotky