Vzpomínky: 2002/III - Harry

V pořadí jedenáctý a poslední tábor v Hryzelích, kterého se zúčastnil Roman, letos opět coby hlavní vedoucí… Zároveň poprvé a naposled obsadila naše táborová parta v Hryzelích 3. běh, a to v termínu 27. července – 10. srpna. Důvod byl prostý – Romanův vybraný tým oddíláků, prákošů i ostatního personálu v termínu 2. běhu zahájil svou novou táborovou historii ve Starých Hutích, ale přesto velká část této první starohuťácké party s Romanem v čele přislíbila panu Kučerovi také účast v Hryzelích. Ve funkci zástupce hlavního vedoucího se poprvé objevil Michal Novák, což měl být začátek jeho hryzelské kariéry ve vedoucí funkci – však ho také na konci tohoto tábora Roman při svém definitivním loučení jednoznačně doporučil. Bohužel, ani v jeho případě neměla tato jeho snaha zanechat v Hryzelích výraznější stopu dlouhého trvání, takže se tu s dalšími Starohuťáky objevil na 3. běhu ještě v příštím roce a pak se i pro ně stal hryzelský tábor „zemí zapovězenou“…

Letos jsme si i do Hryzel přivezli jako celotáborovku Harryho Pottera, jejíž hlavní tvůrce Zdenda Janouch se její zdejší realizace paradoxně zúčastnit nechtěl a nemohl. A, upřímně a sebekriticky řečeno, z nezapomenutelné starohuťácké premiéry si všichni její aktéři sem do Hryzel přivezli i „blbou náladu“. Prostě, náš nový veleúspěšný tábor v nás zanechal takové nesmazatelné zážitky, že se jim prostě ty hryzelské nemohly vyrovnat. A to bylo špatně – pro nás i pro tábor samotný. Zvlášť v prvních dnech tábora jsme mnohokrát, každý sám i všichni společně, nostalgicky v myšlenkách zabrousili do Starých Hutí, nezřídka se slzami v očích… A právě za to je třeba se zbylým přátelům z naší hryzelské party upřímně omluvit, neboť i s odstupem času je nutné přiznat, že takovýto neprofesionální přístup zkrátka na kvalitní tábor nepatří. (Avšak, na druhé straně, srdci se takříkajíc poroučet nedá.)

Přitom tábor samotný měl tentokrát ve svém řízení klidný průběh. Asi proto, že obě strany, jak provozovatel, tak hlavas, cítily, že jejich společná práce ve prospěch zúčastněných dětí pomalu končí. Ačkoliv, jak měl Roman naznačeno na svém tradičním závěrečném diplomu, o řadu méně příjemných zážitků přišel jednoduše proto, že nezvykle často musel z rodinných důvodů tábor opustit a nechat jej na starosti Michalovi zrovna ve chvílích, kdy se něco semlelo. A na to bude Michal jistě stále rád vzpomínat.

Táborový život byl tentokrát prostě plný protikladů. Vedle klidných vztahů mezi členy vedení tábora je nutno vyzdvihnout i celotáborovku samotnou, která většinu dětí, vzhledem k přitažlivému tématu, pochopitelně přilákala a v tomto směru se jistě jednalo o zřetelné zlepšení oproti loňskému roku. Většinou povedené byly i nástupy v kostýmech, které měli Starohuťáci již zažité z předchozího běhu, a tudíž je mohli dále rozvíjet (jako například Romanův Brumbál s Lubošovým Popletalem či Petrův Protiva s Michalovým Filchem), ti ostatní se také často velmi snažili a například v případě zkušeného Martina Jedličky v roli Hagrida dokázali děti opravdu pobavit.

Na druhé straně, tento tábor se stal proslulým díky Márovi Vondráčkovi, který naprosto bezprecedentně, náhle a bez varování, zničehonic tábor po pár dnech opustil, takže Zdeňka Weissová z funkce tradičního pendla musela přejít k jeho oddílu a noční služby zbyly na Romanovi s Michalem, kteří se tím pádem moc nevyspali. A posledním velkým problémem byl nestabilní kuchyňský personál (byť v čele s kvalitním Vlastíkem Růžičkou) a nedostek jídla, o čemž svědčily časté otevřené protesty některých hladových dětí.

Oficiální fotky