Vzpomínky: 1993 - Bobříci

Náš dnes už legendární první tábor. Když jsme se poprvé sešli na táboře v Hryzelích, asi nikdo netušil, o jak důležitý moment v životě řady z nás se jedná…

Všechno to naprosto nevinně začalo vlastně už před samotným začátkem tábora – to když se většina z nově utvořené party oddíláků a dalších členů táborového personálu sešla o víkendu 25. – 27. června na tradičním táborovém stavění, kde se takříkajíc dala „náležitě dohromady“. Právě tam se Roman Schulz, novopečený zástupce hlavního vedoucího, spolu se svou budoucí manželkou Klárkou Pekovou, s dlouholetým plzeňským kamarádem Tomášem „Hlavounem“ Buldrou či s Klárčinou kamarádkou Jiřkou Průšovou sešel s dalšími Hryzeláky, z nichž někteří měli již s tímto táborem dřívější zkušenosti, ať už ve funkci praktikantek (jako třeba Renča Stehlíková), nebo oddíláků (například Věrka Veselá, Karel Strnad, Klárka Peková, Blanka Mužíková či Iva Nováková). A k nim je pochopitelně nutné připočítat i „ionťákové trio“ kamarádů, s nimiž všichni ostatní okamžitě nalezli společnou řeč, tedy Davida Kubáta, Radka Urbánka a Jardu Žáka, které zdatně doprovázela Olina Málková. A zdánlivě jen tak na okraj – coby praktikantka se táborovému světu ukázala Zdeňka Weissová, budoucí neodmyslitelná součást naší táborové party a jedna z několika dodnes aktivních pamětnic našich táborových začátků…

Našemu, tedy prvnímu, běhu tábora, který se konal ve dnech 1.- 18. července, z pozice hlavního vedoucího šéfoval již zkušený Hryzelák Martin Ryšánek. O zdraví všech táborníků se starala v příštích letech všemi oblíbená zdravotnice Míla Hájková. V kuchyni se pod přísným dohledem všemi respektovaného šéfkuchaře pana Vacka zformovalo trio šikovných kuchařů nastupující táborové generace Láďa Kněžínek, Pavel „Robot“ Thiel a taky Martin Vacek, o němž bude řeč i u dalšího „pohryzelského“ tábora… A samozřejmě, nesmíme zapomenout na zahraniční osazenstvo tábora, tedy na skupinu polských dětí a vedoucích v čele s Rudolfínou Dreherovou.

Celotáborová hra „Lov bobříků“ byla sešita „horkou jehlou“, neboť Roman se o své funkci „pohlavního“ vedoucího dozvěděl jen několik týdnů před táborem, takže na větší přípravy nebyl čas. A tak první, co jej napadlo, byli Foglarovi legendární „Bobříci“, jejichž plnění v upravené podobě na tábor přenesl. A tak není divu, že moc zážitků v tomto směru pamětníkům v hlavách nezbylo. To podstatné se odehrávalo především během takřka každodenních památných pozdně večerních – nočních radovánek táborového týmu, kterým vévodila nezapomenutelná oddílačka Renča Klusáčková, skvělá bavička, organizátorka a bezedná studnice nápadů na hry pro dospělé všeho druhu. To vše podbarvovala zvučná kytara Tomáše Buldry či občasného táborového hosta Miloše Neumanna, takže jsme zpívali a hodovali často až do velmi pozdních hodin…

A perlička největší – díky Martinovu tehdejšímu kamarádovi Jirkovi Hájkovi, renomovanému zvukaři našich pěveckých hvězd v čele s Karlem Gottem či Helenou Vondráčkovou, k nám na tábor zavítal zpěvák Petr Kotvald s celou svou doprovodnou skupinou, s níž nám předvedl naprosto nefalšovanou show, včetně půvabných zpěvaček a stylových kostýmů. A to vše, prosím pěkně, úplně zadarmo, přesněji řečeno „pouze za benzín“! Jak vidno, i ve světě pop music se najdou lidé, kterým o ty peníze „až na prvním místě“ vždycky nejde…

Oficiální fotky