Ternn beruky logo Instagram logo Facebook
♦ Dnes je čtvrtek 20. září 2018 ♦ svátek slaví Oleg ♦ do začátku tábora zbývá -67 dní ♦

Celotáborová hra
Úžasná Zeměplocha

na motivy půvabných fantasy příběhů od Terryho Pratcheta

Pár slov úvodem…

Přátelé !

Tak se po roce opět setkáváme (i když nikoliv úplně všichni) na táboře. Setkáváme se po letech, které byly pro náš II.běh velmi úspěšné, alespoň co se týče ohlasu dětí, jež se nám stále vrací, neboť čekají, že je opět potěšíme něčím novým, neotřelým, zkrátka originálním. Přiznám se, že vymýšlet znovu a znovu něco nového, neotřelého, originálního – to dá pěknou fušku. Proto mi volba i výsledná tvorba letošního programu trvala o poznání déle než dříve.

Naštěstí, ani v tomto roce jsem na to nebyl sám! Celotáborovka je vlastně především výtvorem Honzy a Pavla. Celotáborová hra se bude jmenovat "Úžasná Zeměplocha" a vznikla na motivy půvabných fantasy příběhů anglického spisovatele Terryho Pratcheta. Jeho několikasvazkové dílo se i dnes setkává s ohromným zájmem především mladých lidí. Důvodů je, dle mého názoru, více. Jednak sám žánr fantasy byl odjakživa přitažlivý, protože „fantazírování“ o smyšlených světech, obydlených spoustou zajímavých bytostí je samo o sobě poutavým a zábavným čtením, probouzejícím ve čtenářích (a hlavně těch mladých) tolik v životě potřebnou představivost. A pokud se autoru podaří vytvořit tak originální příběhy, jako se to povedlo Pratchetovi, pak se úspěch zákonitě musí dostavit. Pamětníci si možná vzpomenou na CTH podle Tolkienova „Pána prstenů“, kterou jsme před několika lety hráli – i tam se to hemžilo trpaslíky, elfy, skřety a dalšími bytůstkami, se kterými se v běžném životě nesetkáváme (ačkoliv, kdo ví ...). Navíc, a i to je důležité, v obou příbězích vítězí dobro nad zlem, byť u Pratcheta ta hranice není tak ostrá – i dobří hrdinové tu mají své chyby a občas rozhodně nejednají jako hrdinové a naopak ani zlé bytosti nejsou vždy tak hnusné a odsouzeníhodné.

Počet svazků Úžasné Zeměplochy je poměrně rozsáhlý na to, aby se dal vzít pouze jeden díl a dle něj, přesně podle předlohy napsat hru. Nebylo by to šťastné také z toho důvodu, že bychom museli vynechat celou řadu krásných postav, které se někde objeví, jinde nevystupují. Proto jsme zvolili jinou cestu – čistě eklekticky jsme využili těch epizod, které se nám hodily do krámu, a z nich jsme sestavili příběh nový. A doufejme, že zajímavý! Takže, jak vidíte, snažili jsme vytvořit něco, na co by děti společně s námi rády vzpomínaly. Třeba se skutečně letos vidíme naposled ... Tak ať to stojí za to!

Rámcová charakteristika

Celotáborová hra „Úžasná Zeměplocha“ vznikla, jak již bylo řečeno, na motivy fantasy příběhů Terryho Pratcheta. Náš příběh se však ubíral svými vlastními cestami, byť se v něm objevila řada důležitých hrdinů i řada z knih převzatých epizod. Celou hru jsme rozdělili na několik dílů, z nichž každý se svým dějem a zaměřením vztahoval k určité části fiktivního příběhu. Části obvykle odpovídaly táborovému programu jednoho dne. Každý oddíl zastupoval jednu z hlavních postav příběhu, kterou ztělesňoval vedoucí či praktikant, někdy měl ve svém čele hrdiny dva, představované jak vedoucím, tak praktikantem. Každý, kdo hrál jednoho z hrdinů příběhu, měl pro účely CTH připravený kostým své postavy. To platilo i pro členy vedení tábora.

Soutěže CTH (popř. i doprovodné akce) se plnily průběžně a byly ohodnocovány mincemi „rhinu“ ze Zavazadla, vyrobeného ze dřeva Myslícího hruškovníku. Oddíl, který ve své kategorii získal nejvíce „oktironů“, zvítězil a během závěrečného nástupu s vyhodnocením CTH dostal hlavní cenu. V rámci soutěže byly hodnoceny i další táborové aktivity, jako např. udržování pořádku v oddílech dle každodenního bodování aj. Během celé hry byl tábor místem pobytu sil dobra i zla - bylo tedy velmi důležité udržovat své oddíly v permanentní pohotovosti, aby dokázaly silám zla nepodlehnout a odolávat.

Honza + Pavel + Roman

Úvod první

Vědecký a odborný pro ty, kteří chtějí proniknout do problému

I bohové mají právo na to být přepracovaní. Z pohledu obyčejného smrtelníka je tvoření světů opravdu zajímavé zaměstnání. „Ano, teď si stvoříme jednu menší galaxii a, no třeba, na čtvrté planetě od té žhnoucí koule, která se zrovna dneska moc povedla (Ughlvondgrfl mi dal nějaký nový recept), bychom mohli nechat vzniknout život.“ Zaměstnání boha však má jednu velikou nevýhodu: není totiž na celý život. Je na celou věčnost.

Na vytváření světa jsou přísné regule a předpisy. V nich je uvedeno, jaká je největší velikost planety, jaká je jejich předepsaná nejmenší vzdálenost, rychlost otáčení (aby se obyvatelům planety neudělalo nevolno) a spousta dalších omezení. Prostě, božská práce není zdaleka tak tvůrčí, jak si mnozí smrtelníci myslí. Ten, kdo ta pravidla napsal, se ještě sice nikdy neobjevil, ale každý z bohů má utkvělou představu, že může kdykoliv přijít na revizi a být velice nepříjemný a šťouravý. Na co v předpisech na vytváření světa není pamatováno, na to se používají kostky a to nejen proto, že bohové mezi sebou rádi hrají hazardní hry. Vlastně už od začátku věků u všeho, co se týká bohů, a proto i všeho, co kdy vytvořili, jsou někde v koutečku zašantročené kostky. Božské kostky nejsou jenom tak obyčejné kostky, nejsou totiž takové jako „kostkové“. Když budete s někým hrát hru v kostky a vašemu soupeři padne na šestistěnné kostce NIC (prostě hodí a ta kostka nedopadne na stůl a už ji nikdy nenajdete), nejspíš ho osočíte z podvádění nebo z nešikovnosti. Přesto by vám matematici velmi rádi dokázali, že existuje nějaká (velmi malá) pravděpodobnost, že na té kostce nepadlo opravdu nic. Třeba vám ta kostka spadne do kanálu nebo ji uloví právě prolétající racek. Někdo může namítnout, že i v tom kanálu nebo racčím žaludku ta kostka určitě leží některou stranou navrch. Filozofové by na to určitě odvětili: „A je tam vůbec ta kostka, když není nikdo, kdo by ji tam viděl“? Dobře, pro takové rýpaly tu mám představu, že vám ta kostka vypadla z okna na ulici, kde zrovna projížděl parní válec (ne, nebyla to titanová kostka). Ale proč to tu vykládám, na božských kostkách může bez problémů padnout NIC a také třeba milión (a bohové mají tak dobrý zrak, že ty puntíky na kostce o straně jednoho a půl centimetru dokáží spočítat). A možná právě proto se stává, že čísla, která padají na božských kostkách, jsou téměř výhradně jiná než ta, co jsou na nich napsaná.

A teď, teď dávejte dobrý pozor. Představte si nekonečný vesmír. Kolem vás jsou myriády hvězd. Soustředíme se na jednu krásnou velikou hvězdu, která má trošičku nazelenalou barvu. A pomaličku rychlostí blízkou rychlosti světla se vydáme k ní. A ano, i tato hvězda, jako většina jiných hvězd, má svou planetu. Ta hvězda obíhá kolem planety pouze jedna a je zcela normální, ale kolem sebe má takový zvláštní namodralý opar. I když, jak se přibližujeme, vidíme ve čtyřech směrech té koule nějaké zvláštní výběžky. Jako ploutve nebo co. Ugh!? Tak, tahle planeta si opravdu pluje vesmírem …

Bohové opravdu dodržují předpisy, ale zároveň uznejte, že je to obrovská nuda: hvězda, několik planet, potom do toho šťouchnout, ať se to hejbá, a sem tam na některou planetu dát semínko života. A mohou za to trochu i ty kostky. Když si stvořitel házel kostkou, aby určil, jaké má mít naše planeta vlastnosti, měl před sebou tabulku z předpisů, kde nebyla jen čísla od jedné do šesti, jak se u slušné kostky čeká, ale i jakákoliv jiná čísla. Už dávno nečekal s napětím, co na kostce padne, protože stvořil už bilióny nudných vesmírů. A na kostce se objevila želva (a to už je opravdu velká náhoda). Nebyla to nijak zvlášť krásně nakreslená želva, ale želva to bezpochyby byla. Stvořitel, protože chtěl vyhovět tomu, co na kostce padlo, vytvořil podle ní svět a byl to po dlouhé době a zase na dlouhý čas svět, u jehož stvoření se bavil. U dalších hodů už kostka nebyla tak podlá, takže další rozdíly od ostatních světů a od normální reality už nebyly tak veliké. Abych vám to přiblížil na naše poměry: asi tak vzdálené, jako je daleko ze Země na Pluto.

K naší plovoucí planetě (jak se k ní přibližujeme) přibyly další dva výběžky, jeden z nich je pravděpodobně ocas a ten druhý by mohla být hlava, hlava velikosti ... zkrátka, velká hlava! To, co se mezi těmito šesti výběžky rozkládá, je obrovské tělo želvy obrovské, pokryté velkým množstvím kráterů. Ano, a ta želva se někam dívá, někam směrem jako … jako do vesmíru. Mineme její hlavu a zjistíme, že přemýšlí (už pár tisíciletí přemýšlí). Bohužel,o čem přemýšlí, se zjistit nedá, protože jakýkoliv telepat, který by se pokusil nabourat do jejího mozku, měl by rázem zajištěno jedno teplé místečko v domě bez klik. Myšlenky želvy nejsou totiž ani tak hluboké jako spíš veliké a pomalé. Víme však, že želvě se říká A´Tuin.

Pokračujeme kolem želví hlavy a teď vidíme, že není všem překvapením konec. Na krunýři obrovské A´Tuin stojí čtyři mohutní sloni, na kterých není poznat, zda přemýšlí, prostě stojí a hledí stejným směrem jako velká A´Tuin. A konečně, na jejich zádech je položena obrovská, kulatá a plochá Zeměplocha. Po okrajích plochy padá slaná voda ze zeměplošských krajových oceánů krajopádem přímo do vesmíru. Jsem si skoro jist, že támhle padá loď (to bude jistě jeden z těch bláznů, co se rozhodl dokázat, že Zeměplocha je koule).

Na Zeměploše jsou dva kontinenty a spousta ostrovů. Záhadný kontinent XXXX a největší kontinent, který vzniknul z původní Pangemonie. Ještě je na Zeměploše bájný vyvažovací kontinent, ale nikdo netuší, kde leží. Ve středu Zeměplochy je Cori Celesti : 20 km vysoký sloup uprostřed ledové pustiny, na němž sídlí bohové. Ve městech a jiných sídlech žijí lidé, a nejenom oni, také trpaslíci, trollové, vlkodlaci, upíři, zombie, bubáci, chrliče a jiná havěť. Je známo, že třeba trpaslíci a trollové nebo upíři a kdokoliv se navzájem nesnáší, proto ve městech, kde je více druhů řádí, takzvaný druhismus. Na Zeměploše se může stát téměř cokoli, protože v jejím nitru je surová přírodní magie. Tato magie tryská na povrch a nejlepší mágové a čarodějky ji dokážou změnit v magii mírnou (spotřebitelskou). A spousta bytostí na Zeměploše si myslí, že magii ovládají, často však magie ovládá je.

Náš příběh začíná ve městě Ankh Morpork. Ankh je město, které čítá přes milion obyvatel. Město má nejvyššího vládce lorda Vetinariho, který zavedl systém cechů. Kdo nemá oprávnění příslušného cechu, nemůže ve svém oboru podnikat pod hrozbou nepředstavitelné pokuty (věřím, že máte velkou představivost). Tento systém má největší význam v tom, že reguluje a získává finance i od takových profesí, jako jsou zloději (cech zlodějů, lupičů a spojených řemesel), vrazi i příslušnice nejstaršího řemesla (sdružené v cechu švadlen a šiček). Významné cechy v Ankhu jsou také cech mágů, alchymistů, šašků a kašparů, instalatérů a žumponorů, odbory Městské hlídky a přehršel dalších (proč také ne, když všichni platí).

Honza

Úvod druhý

Vtipnější a originálnější (přímo od autora), nikoli však pro neznalce věci, a to vy teď už nejste

Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy. Pohleďme ! Tam přichází želva, velká A´Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadech meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá neochvějně k Osudu.

V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upírají k jedinému - k váze. Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, T´Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč světa. Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání v barvě modři dětských očí.

Astropsychologie zatím nebyla schopna odhalit, co si tato úctyhodná čtveřice myslí.

Velká želva byla také jen pouhou legendou, až do dne, kdy se malému a velmi tajnůstkářskému království Krull, jehož pohraniční hory přesahují Okraj, podařilo sestrojit složité zařízení z kovových ramen, kladek a lan. Toto zařízení umístili na nejvzdálenějším výběžku hor a s jeho pomocí spustili přes Okraj několik pozorovatelů v mosazné kouli s křišťálovými světlíky, kteří konečně poodhalili závoj tajemství.

Tito první astrozoologové, které z vesmírných hloubek vytáhla zpět na světlo světa úctyhodná armáda otroků, přinesli velké množství údajů o vzhledu a chování A´Tuin i všech čtyř slonů, ale nebyli schopni rozřešit žádnou ze Základních otázek o původu a smyslu vesmíru.

Tak například, jaké bylo pohlaví želvy A´Tuin? Astrobiologové, jejichž autorita vzrostla nebývalou měrou, tvrdili, že tuto životně důležitou otázku nelze rozřešit, dokud nebude zkonstruován mnohem větší a silnější jeřáb, na kterém by mohla být spuštěna z Okraje loď, určená k cestám do hlubokého kosmu. Zatím byla každá teorie o odhaleném vesmíru pouhou spekulací.

V této situaci vzniklo známé učení o tom, že A´Tuin přichází odnikud a bude kráčet svým pomalým, neohrabaným krokem navěky nikam. Tato teorie byla zvláště populární mezi akademiky.

Její obměna, hýčkaná především příslušníky všech náboženských kultů, říkala, že A´Tuin kráčí od Zrození k času Páření, tak jako ostatně všechny hvězdy oblohy, pohybující se na zádech jiných želv. Až se všechny sejdou, krátce a divoce se spáří, poprvé, jedinkrát a naposled. Z těchto spojení se zrodí nové želvy, které na svých bedrech ponesou jiné a mladé světy. Tahle teorie byla známa také pod jménem Velký třesk.

Tak se stalo, že mladý kosmoželvolog ze skupiny příznivců Pravidelného kroku, testující nový teleskop, kterým se mu, jak doufal, podaří změřit přesné albedo pravého oka Velké A´Tuin, byl první, kdo zahlédl kouř, stoupající k nebesům. Ten kouř se valil z nejstaršího města světa.

Mladý vědec se později v noci natolik zabral do svých výzkumů, že na to úplně zapomněl. V každém případě zahlédl kouř první. A byli tady i další...

Postavy

Rozliční obyvatelé Zeměplochy, ležící na krunýři obrovské želvy A’Tuin.

HLAVNÍ POSTAVY

sbor Neviditelné univerzity

  • arcikancléř Vzoromil Výsměšek
  • Starší Pasák (knihovník)
  • kvestor
  • děkan
  • profesor Neurčitě mlhavých studií
  • Rozšafín Ctibum

předseda studentských odborů

  • Mrakoplaš

vládce Ankh Morporku

  • patricij lord Havelock Vetinari

aristokrati Ankh Morporku

  • velitel hlídky sir Samuel Elánius
  • lady Sibyla Berankinová

hrdinové Zeměplochy

  • vůdce nejproslulejší bandy Čingis Cohen Chimeřan
  • Čingisova dcera Conina

čarodějky

  • Bábi Zlopočasná
  • stařenka Oggová
  • Magráta Česneková
  • Ágnes Nulíčková

hlídka Ankh Morporku

  • desátník Karotka Rudokopalsson
  • desátník Angua von Űberwald
  • desátník Pleškot Řiťka
  • desátník Navážka

vrchní dodavatel jídla

  • Kolík Aťsepicnu

VEDLEJŠÍ POSTAVY

pozvaní aristokraté

  • hrabě Wolfgang - vlkodlak
  • Lady Lacrimossa - upír

nezvaná postava

  • Smrť

vynálezce a patricijův rádce

  • Leonardo da Quirm

sluha hraběte Wolfganga

  • Igor

Cohenova banda

  • Cucák Vilda
  • Caleb
  • pan Čabajka
  • Podrs
  • Hrbatý Vinca
  • Bláznivý Humoš

Klub lepšího zítřku

  • Igor
  • bubák Slýžkal
  • pan Soulolit
  • Reginald Půlbotka
  • slečna Oslintalová
  • Rumpál Lžička

sličná slečna

  • paní Bochánková

roková skupina ”Valící se kameny”

  • knihovník
  • Pleškot Řiťka
  • Ágnes Nulíčková
  • Conina
  • desátník Navážka
  • Igor
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"