Ternn beruky logo Instagram logo Facebook
♦ Dnes je středa 19. září 2018 ♦ svátek slaví Zita ♦ do začátku tábora zbývá -67 dní ♦

Vzpomínky - 2013
Pletky s klubíčky pohádkové babičky

Sedmý tábor v Janovičkách se konal ve dnech 30. června – 14. července a opět mu předcházely několikaměsíční přípravy, které byly zahájeny 10. listopadu úvodní poradou tvůrčího jádra táborového týmu u Romana a Klárky v Poděbradech. Ani tentokrát jsme nemuseli téma letošní celotáborové hry nijak řešit, bylo totiž předem dané – vzhledem k avizovanému konci své táborové kariéry si Roman se Zdendou již minulý rok slíbili, že budeme hrát pohádky a že jako zamlada při jejich realizaci naposled spojí své síly coby hlavní vedoucí a jeho zástupce. To, že to s jejich plánovanou spoluprací nakonec nedopadlo (a dlužno dodat, že to na celkové velmi úspěšné vyznění celotáborovky nemělo žádný vliv!), je věc jiná, ale téma prostě bylo jasné. Šlo jen o to, jak je uchopit a kterým pohádkách dát ve hře přednost. Konečné rozhodnutí, že program budeme stavět na ryze klasických českých či počeštělých pohádkách a nebudeme ho „hanět“ třeba různými moderními animovanými slátaninami západní kinematografie, se pro jeho milé a půvabné vyznění ukázalo být rozhodující. Velmi zdařilým se také ukázal být nápad nabídnout všem oddílákům možnost vybrat si jednu z pohádek a zpracovat ji do vlastní podoby divadelního vystoupení a případně to doplnit i návrhy svých her a soutěží – tím jsme dali prostor úplně všem, aby se zapojili do tvorby samotného programu celotáborovky, který se tak mohl stát velmi pestrou směsicí většinou půvabných nápadů a návrhů. Všichni, kdo se tohoto tvůrčího procesu rozhodli zúčastnit, prokázali své kvality, mnohdy skryté v útrobách vlastní osobnosti. A tak se například vedle Popelky (která byla od začátku jasnou, neboť se jedná o Romanovu nejoblíbenější pohádku ?) mohla v jiných etapách objevit Perníková chaloupka, Sněhurka či sedlák Čupera z Werichovy půvabné pohádky Až opadá listí z dubu – to jen několik nahodilých příkladů z bohaté studnice našich letošních táborových nápadů! Velmi důležité však také bylo jednotlivé pohádkové etapy provázat nějakým vhodným pojítkem, ba dokonce nějakými „propojovacími a dovysvětlujícími“ postavami, jako tomu bylo například v předloňských Pověstech, které by učinily celou hru srozumitelnější i pro vnímání toho nejmenšího táborníka. Stěžejní motiv pohádkové babičky s klubíčky a jejího nezbedného vnoučka se sice rodil postupně a těžce, ale nakonec se stal důležitým uzlíčkem na úhledně stočeném klubku naší celotárovky. To vše podtrženo velmi zdařilým Petrovým poetickým návrhem jejího pojmenování.

Během dlouhých týdnů museli Roman s paní Lebedovou vyřešit některé tradiční personální problémy, neboť postupně a občas i v posledních předtáborových týdnech odřekly svou účast některé již etablované osobnosti našeho týmu – jednalo se o trio Zdenda Janouch, Eva Petráková a oblíbený kuchtík Vašek Kulhánek, navíc Michal Tasch musel nahradit svého bráchu Honzu na svém původním postu řidiče, Roman dále nepočítal s Janou Vernerovou či Domčou Vojtovou, paní Lebedová pro změnu řešila nové osazenstvo celého zdravotního sektoru, nově a v jednom případě až na poslední chvíli musel být utvořen tým praktikantů, z něhož z minulého roku zbyla pouze „pomladšená“ Míša Vocásková. Velkým přínosem byl naopak plánovaný návrat zkušených matadorů Luboše Nováka a Petra Prokeše – Luboš posílil řady vedoucích oddílů nejstarší kategorie a Petr zaujal svůj oblíbený post pendla, na němž měl dostatek prostoru pro veškeré výborné technické zajištění všech bodů táborového programu. Zbylé dvě posily však byly úplně nové, navíc, kvůli Romanovu vyčerpanému zdroji možných náhradníků, byly doporučeny Jirkou Růžičkou a Lubošem. „Jirkova“ Jana Křivová se nám ukázala až na předtáborové brigádě (zato ale skvěle!), „Lubošovu“ Romanu Popovičovou Roman před táborem dokonce neviděl vůbec, což se mu už dlouhá léta nestalo… Kvarteto praktikantů doplnily prověřené posily z řad našich bývalých dětí Míša Javanská a Terka Nesvadbová a až pár dnů před zahájením tábora naprosto nový a táborem doposud netknutý Dan Bouma. To vše svědčí o tom, že se letos konečná podoba táborového týmu nerodila jednoduše, zvlášť když k tomu přidáme fakt, že za na poslední chvíli odřeknuvšího Vaška Kulhánka měli kuchyňský sektor posílit Pavel Martínek a Christoph Staněk (nejela totiž ani Jana Koukalová), což se pro odvrácenou stranu letošních táborových úspěchů a předností ukázalo být osudovým… Obrovskou ztrátou pro náš tým se stala nečekaná neúčast dlouholeté stálice našeho týmu Věrky Vernerové, jíž nejenom na pozici nedostižné uklízečky nemohl nahradit nikdo – bohužel, červnová ničivá povodeň, která zasáhla i její dům v Dobřichově, si vyžádala tuto oběť i v našich řadách. Paní Lebedovou sestavené nové duo zdravotnic Jaroslava Nováková a Jiřina Holátová si naopak, navzdory pokročilému věku, postupně získalo velkou přízeň nejen v řadách táborových dětí svým babičkovským přístupem i neotřelými nápady oživujícími průběh tábora a rozhodně se stalo příjemným překvapením. Role zástupce HV a hlavního organizátora programu se opět ujal Jirka Růžička a dlužno dodat, že ji zvládl skvěle a s velkým přehledem – právě a především v něm lze spatřovat velký příslib pro budoucnost naší táborové party! Do role svého asistenta nakonec Roman nemohl jmenovat nikoho, což mělo za následek stovky diplomů, které takřka každodenně přistály na jeho stole a pravidelně ho zaměstnávaly většinou celé dopoledne svým vyplňováním.

Tradičně velký zájem o náš tábor ze strany dětí a jejich rodičů opět způsobil, že Roman s paní Lebedovou neměli problém s naplněním stavu, což je v dobách ekonomických těžkostí řady rodin velký úspěch. Tento fakt zase odsoudil další zájemce do role náhradníků, po dlouhé týdny netrpělivě čekající na to, zda se nějaké místo uvolní. S výhledem do budoucna se pochopitelně jedná o velký příslib, neboť se prokázalo, že nám přibývají táborníci z nižších věkových kategorií, což prokázalo opětovné naplnění pouhých tří oddílů ve III., a tedy nejstarší věkové kategorii.

Z dlouhého období několikaměsíčních příprav je tentokrát nezbytně nutné vyzdvihnout především další skvělý počin z Petrovy tvůrčí dílny – podle Lubošova scénáře natočil nedostižný filmový prolog a epilog k celotáborové hře. Luboš se v něm po boku své manželky Jitky coby pohádkové babičky zaskvěl v roli jejího rozverného vnoučka Lubánka. Vlastním vyprávěním oba filmové kousky nakonec doplnil Roman. A právě děj prologu odkryl hlavní téma celotáborové hry – dovádějící Lubánek převrhl své babičce ošatku s klubíčky, z nichž pletla pohádkovou šálu. Každé klubíčko přitom představovalo jednu pohádku, která mohla být dětem odvyprávěna jedině tehdy, když Lubánek klubíčko k ní pomyslně našel… Netřeba snad dodávat, že Petr opět utvořil dílo, které v naší táborové historii nemá obdoby a i mnohými nejstaršími dětmi bylo po filmové projekci, předcházející prvnímu, pozdně večernímu divadelnímu vystoupení, hodnoceno jako něco v naší táborové historii naprosto ojedinělého…

Letošní přípravy táborového programu již tradičně vyvrcholily předtáborovou víkendovou brigádou. Ta byla tentokrát bohužel ovlivněna velkou absencí z řad členů našeho týmu a do jisté míry i odrážela celkovou atmosféru celých příprav, během nichž se mohl Roman spolehnout výhradně na svého neustále činorodého bráchu Petra – holt, pryč se zdály být časy, kdy době mezi tábory dominovala všeobecná činorodost většího množství osobností především z řad dlouholetých opor našeho týmu. Není tedy divu, že rekvizit bylo během „stavění“ vyrobeno podstatně méně a jednoznačně jim dominovala hlavně pec do Perníkové chaloupky, na jejíž výrobě měla lví podíl naše nová výtvarnice Jana Křivová.

Celotáborová hra „Pletky s klubíčky pohádkové babičky“ měla nakonec velký úspěch, což se, vzhledem ke zvolenému tématu oblíbených pohádek, dalo čekat. Jak již bylo zmíněno, velký podíl na něm měl Jirka Růžička, který s naprostou znalostí celého naplánovaného programu opět suverénně a víceméně samostatně, bez sebemenšího klopýtnutí, řídil veškeré porady i průběh naplánovaných her a soutěží, a také všichni ti, kteří se úspěšně zhostili svých pohádkových rolí – Petrova kostýmově oceněná čarodějnice z úvodní Perníkové chaloupky, Bářina taktéž oceněna Sněhurka s nezapomenutelnými a bouřlivými ovacemi z řad dětí doprovázenými sedmi trpaslíky (kterých bylo ve skutečnosti osm), velmi půvabné a v naší historii zatím ojedinělé maňáskové divadlo na motivy pohádky „O veliké řepě“, královský pár v podání Klárky a Romana v pohádce „Tři oříšky pro Popelku“, v němž byl, na rozdíl od jejich skutečného manželství, daleko hovornější král, úspěšný návrat Jiřky Pohořálkové na táborová divadelní prkna po dlouhých letech v roli babičky, citlivě chápající Romanem ztvárněného pábitelsky prostoduchého dědečka v pohádce „Jak dědeček měnil, až vyměnil“, Standou nekonformně, ale zato skvěle pojatá role Plaváčka, spolu i v minulosti mnohokrát excelujícími Lubošem a Petrem v rolích děda Vševěda a jeho babičky a s Romanovým krutým králem, který (neboť „proud řeky byl velmi mírný“) musel vlastními silami posouvat ukradené dítě v kolébce pomyslnou vodou k rybáři v pohádce „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“, „Červená Karkulka“ sehraná pozpátku dle skvěle napsaného Pavlova scénáře či Honzou a Standou naprosto dokonale zpracované rekvizity k pohádce „Jak opadá listí z dubu“, které v celkové přípravě nemohlo konkurovat žádné jiné letošní divadelní vystoupení, to je jen několik z mnoha výrazných bodů našeho pohádkového programu! Ba co víc – tradičnímu mužskému fotbalovému utkání „mladých“ proti „starým“, v němž po roční odmlce díky supervýkonu Petra zvítězili „staří“, poprvé v Janovičkách předcházelo i velmi půvabné, byť několikaminutové utkání táborových dívek a žen, kterého se v čele s paní Lebedovou zúčastnily všechny dámy z naší táborové party spolu se správcovou Danou a které tím pádem nemělo vítěze ani poraženého, poněvadž prostě zvítězily všechny. Dámy, jen tak dál!

Závěrečný večer opět patřil tradičnímu bodu našeho programu – udělování Zlatých Rudlů, jehož vrcholem bylo uvedení paní Lebedové a Petra do Síně slávy. Obrovský několikaminutový aplaus, který sklidila paní Lebedová od všech táborníků, i Petrovo neskrývané dojetí, neboť se na tvorbě Romanem zpracovaného nominačního videa výjimečně vůbec nepodílel, a tudíž svou volbu ani nečekal, to byly zlaté hřeby večera. A zbývá jen doplnit, že kvůli velkému množství postav, které většina z členů táborového týmu sehrála, bez bližšího určení Zlaté Rudly získali Luboš na nejlepší mužský herecký výkon (ačkoliv Lubánek jistě sehrál v jeho vítězství ústřední roli), Bára za nejlepší ženský herecký výkon (i v jejím případě byl určitě nezanedbatelný jeden z jejích hereckých výkonů, a to v roli Sněhurky), Jirka Srna pro skokana roku a Romča Popovičová pro objev roku. Pouze Zlatý Rudla za nejlepší kostým musel být pochopitelně udělen za konkrétní roli – jak již bylo naznačeno, získal ho Petr za roli čarodějnice z Perníkové chaloupky.

Během závěrečné večeře táborového týmu Roman oficiálně oznámil konec své dvacetileté táborové kariéry a na rozdíl od několika předchozích „pokusů“ to myslel opravdu vážně. Proto byl velmi rád, že se po družných debatách, které během tábora všichni oddíláci i s paní Lebedovou vedli, rozhodl převzít jeho funkci v následujícím roce Luboš. Nezbývá, než mu popřát hodně sil, času, trpělivosti a štěstí!

Letošní tábor byl též poznamenán obrovskou kaňkou, kterou lze okomentovat Lubošovými slovy „I tato vymoženost už na náš tábor dorazila“ a o které není pražádná chuť cokoliv dalšího napsat. Zbytečně by se tím pokazil celkový výborný dojem, který neprostá většina dětí i jejich rodičů z letošního tábora měla. A to je přece to hlavní!

Otázka pro pamětníky tentokrát zní: Která z pohádek byla ztvárněna jako „přetržená“, tzn. že její divadelní ztvárnění bylo rozděleno na tři části a navíc tyto části byly sehrány v promíchaném sledu?
Roman

Oficiální fotky

fotka celého tábora
fotka vedoucích v kostýmech - hlavní role
fotka vedoucích v kostýmech - vedlejší role
fotka vedoucích v civilu
fotka sektoru č. 1
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"