Ternn beruky logo Instagram logo Facebook
♦ Dnes je středa 19. září 2018 ♦ svátek slaví Zita ♦ do začátku tábora zbývá -67 dní ♦

Vzpomínky - 2007
Piráti z Karibiku

Náš premiérový tábor v Janovičkách se právem zapsal mezi naše nejlepší táborová vystoupení vůbec. A to zcela oprávněně, navíc i v těch faktorech, které sami dost dobře nemůžeme ovlivnit. Povedlo se takřka všechno na výbornou a s tím, co se povedlo hůře, tedy s ošklivým počasím, jsme si dokázali poradit stejně dobře. Zkrátka, možná se více než kde jinde (Broumovské vrchy jistě patří k oblastem s největším množstvím srážek u nás) potvrdilo, že v termínu 1. táborového běhu, tedy v první polovině července, vydatně zmokneme. Zvlášť druhý týden propršel takřka celý a krásně svítilo slunce až v den našeho odjezdu… I přesto však lze s plnou odpovědností a vážností konstatovat, že Janovičky se pro nás staly novým táborovým domovem, do něhož bychom se rádi v létě vraceli co nejdéle!

Tábor se konal ve dnech 30. června – 14. července a předcházely mu obvyklé několikaměsíční přípravy. Již 3. února pořádal Roman první pracovní schůzku tvůrčího jádra, na které byly naostro odstartovány přípravy nové celotáborové hry, o jejímž tématu jsme tentokrát rozhodli velmi brzy, několik dní po konci tábora loňského. O týden později, tedy v sobotu 10. února, se celý náš tým letos poprvé sešel na pracovním srazu u Věrky v Dobřichově a o necelý měsíc později uspořádal Roman pro zájemce z řad personálu a pro jejich doprovod doposud nevídanou akci – víkendový zimní pobyt na táboře v Janovičkách. Pro poznání nového prostředí to byla určitě povedená akce, která nám rozšířila obzory při následném plánování nového programu. Tradiční předtáborová víkendová brigáda už jen potvrdila to, co zvěstovala naše „průzkumná jednotka“, která první návštěvu nového tábora podnikla již 25. listopadu loňského roku. Janovičky jsou výbornou volbou nejen vzhledem ke svému mimořádně půvabnému prostředí a poloze v klidném prostředí, ale také proto, že objekt tábora procházel očividnou rekonstrukcí ku prospěchu všech, co na něm chtějí trávit nejen táborové léto!

Na sestavě celého táborového týmu si Roman s paní Lebedovou dali opravdu záležet. Výsledkem byla zjevně novým táborem obrozená parta lidí, která prostě neměla chybu. Na každém místě byl výborně namotivovaný nadšenec, který si uvědomoval své postavení v týmu a který odváděl skvělou práci. A nejen to! Jedním z oněch zmiňovaných „faktorů“, které si sami nemůžeme vybírat a který se přesto jevil výtečně, byl a je správce Aleš Freiwald se svou manželkou Danou. Jak kladný vliv měli oba na každodenní bezproblémový průběh našeho tábora, to mohou posoudit především všichni jeho vnímaví účastníci z řad dětí i dospělých, a ještě lépe to dokážou ocenit ti z nás, kteří zažili všechny správce našich předchozích táborových působišť… Prostě, také vstřícná spolupráce na této úrovni měla velký vliv na celkově velmi příznivé vyznění letošního tábora, byť to podstatné jsme si samozřejmě museli odpracovat sami.

V našem týmu došlo k některým zásadním změnám, které byly částečně způsobeny obvyklým vypadnutím některých původně nominovaných oddíláků několik týdnů před začátkem tábora. Tentokrát to postihlo bratry Novákovy – Michal nemohl jet z pracovních důvodů vůbec (na tábor mezi nás zavítal alespoň během svého prodlouženého víkendu) a Luboš mohl přijet, pro změnu z důvodů studijních, pouze na druhý týden. Tím se otevřela dvířka k oddílům osobnostem z našich řad, které partu oddíláků rozhodně obohatily a zkvalitnily – Honzovi Kašparovi a Zdendovi Janouchovi. Honza díky tomu opustil svou již zažitou funkci zástupce hlavního vedoucího a na poslední chvíli nahradil u oddílu Michala a všemi vítaný navrátilec Zdenda převzal Lubošův oddíl v době jeho nucené nepřítomnosti. A namísto chybějících oddílaček z loňské sestavy, tedy Báry Benešové, Veroniky Dvořákové a Pavlíny Hájkové, se ještě na jeden rok vrátil Petr Kubíček a z funkce spolehlivé prákošky povýšila neméně spolehlivá Bára Zamazalová. Do pouze pro tento rok operativně zřízené funkce „asistentky hlavního vedoucího pro věci programové“ byla z řad bývalých praktikantek nominována Terka Mačková a coby pendl mezi nás na poslední chvíli zavítala Verča Tejkalová, sice nová tvář v našem týmu, přesto dávná známá z řad našich hryzelských dětí.

K sympatickému omlazení došlo i v kuchyňském sektoru, kam se ze své loňské pozice zdatné uklízečky přesunula coby jedna z pomocnic šéfkuchaře Jindry Kloudy Klárka Schulzová, doplněná mladými kuchtičkami Andreou Daňkovou, Andreou Pelánovou a Janou Škaloudovou, které snaživé od myčky na nádobí doplňovala Petra Šalyová. Dlužno dodat, že kromě Klárky se všichni zbylí členové proviantního týmu, včetně Jindry Kloudy, objevili s námi letos na táboře naposled… Do zdravotnického sektoru přibyla Denča Macková a trojčlenný tým prákošů doplnily osobnosti z řad našich bývalých dětí a v dalších letech i nové posily týmu oddíláků Aneta Knytlová a Jirka Růžička.

Téma celotáborové hry „Piráti z Karibiku tak trochu jinak“ se nabízelo samo vzhledem k jeho velmi úspěšnému filmovému zpracování. Na jaře, tedy v době naší horečnaté přípravy, byl všemi netrpělivě očekáván třetí díl. Ovšem, jak je naším zvykem, známý příběh jsme opět pojali po svém a posunuli jej o 30 let dále. A tak i známí filmoví hrdinové dostali poněkud jinou podobu – Jack Sparrow ve skvělém Zdendově a posléze Lubošově podání byl sklerotický muž, nevědomky hlídající na jakémsi ostrově poklad, o který šlo v naší hře především. Přirozenou změnou prošel i „pirátský důchodce“ kapitán Barbossa v Romanově podání či manželská dvojice Will a Elizabeth Turnerovi, které ztvárnili Honza se Zdeňkou. A právě v případě slavných pirátských manželů jsme museli, po zhlédnutí třetího dílu filmu, náš příběh upravit. Původně měli být rozvedení, Will měl zhrzen propadnout alkoholu a zestárlá kráska Elizabeth na stará kolena zoufale „lovit“ další chlapy z řad námořníků. Jenže ve filmu se stal z Willa kapitán Bludného Holanďana, který měl nárok dostat se na suchou zem pouze jednou za 10 let. A tak jsme jejich minipříběh oživili třemi malými potomky a opepřili jej vděčným tématem, tedy nevěrou, poněvadž věk oněch dítek jaksi nesouhlasil s desetiletým cyklem Willových návštěv doma… A právě i tento motiv byl velmi zajímavý, neboť jej velmi hezky a vtipně jednotlivé oddíly ztvárnily v jednom ze svých večerních vystoupení. Stavěli jsme také Černou perlu, a to ze šišek, přičemž každý oddíl měl na starosti jeden z lodních sektorů. Výsledný „obraz“ na táborové louce byl taky moc pěkný. A ještě jednu zajímavost je zapotřebí určitě zmínit, poněvadž se jednalo o nový prvek v našich táborových dějinách – díky Honzovu nápadu jsme do příběhu celotáborovky vkomponovali legendární „kinoautomat“, to znamená, že jsme na čtyřech místech nechali o jeho pokračování rozhodnout samotné děti, které vždy hlasováním vybíraly ze dvou různých variant. Vyvrcholením celotáborovky pak byla opět skvělá a originální Honzova závěrečná hra, k níž jednotlivé oddíly dostaly část herního plánu, na němž v rámci kategorií mezi sebou soupeřily s pomocí hracích karet různé kvality, které v průběhu celého tábora získávaly za svá umístění v jednotlivých hrách a soutěžích.

O dalších epizodách celotáborové hry i o přínosu každého oddíláka a prákoše na jejím ztvárnění by se daly popsat další listy papíru – počínaje bombastickým zahájením celotáborovky v noci z 1. na 2. července, během něhož jsme porvé využili nejen hudební, ale i obrazový doprovod díky Zdendovu dataprojektoru, přes který jsme před samotnou úvodní scénkou pouštěli na zeď vedle podia stylové fotky, přes netradiční probuzení dětí hned následující den verbířem a markytánkou v podání rytmicky neuchopitelně, však zjevně s chutí bubnujícího Jirky a vesele se vlnící Terky Taussigové a konče třeba zdařilou hrou na téma Ostrova lidojedů, během níž jednotlivé oddíly demonstrovaly znalost vnitřních orgánů lidského těla, které dopředu mnohdy velmi půvabně nakreslily, čímž chtěly porotu v čele s náčelnicí lidojedů v podání Terky Taussigové přesvědčit o škodlivosti stravy složené z lidského masa, a dát tak za pravdu lidojedce-vegetariánce v nezaměnitelném podání Veroniky Svobodové. Role sester čarodějek, které se ve filmové trilogii neobjevily, opět zdařile ztvárnili Petr Prokeš a Terka Jonáková, v postavách vojáků guvernéra Přístavu, kterého ztvárnili Roman a po něm i Petr Kubíček, svůj herecký talent při názorném komentování rozhodující námořní bitvy opět předvedli Petr Prokeš s Lubošem Novákem.

Jedno je však jisté – svým výkonem, oblíbeností postavy mezi dětmi a především perfektně připraveným kostýmem, takřka neroznatelným od filmového originálu, předčil všechny ostatní Zdenda Janouch v roli Jacka Sparrowa. Naprosto oprávněně a tentokrát dle očekávání zvítězil právě on ve čtvrtém ročníku ankety „Zlatej Rudla“ o nejlepší herecký výkon v roli některé z postav celotáborové hry.

I celodenní výlety se letos podařily – ať už se jednalo o návštěvu nedalekého Broumova s prohlídkou proslulého kláštera či o výjezd oddílů nejstarší kategorie do Adršpašských skal, který se, jako na zavolanou, trefil do jednoho z mála slunečních dnů, co jsme letos na táboře prožili. Ačkoliv, letos byl „slunečný“ opravdu celý tábor – záleží jen na tom, jak se to vezme…

Otázka pro pamětníky tentokrát zní: Kterou slavnou hudební skupinu doslova milovala dvojice mladých pracovnic v sektoru kuchyňském, tedy Andrea Daňková a Jana Škaloudová?
Roman

Oficiální fotky

fotka celého tábora
fotka vedoucích v kostýmech
fotka vedoucích v civilu
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"