logo Facebook
Ternn beruky
♦ Dnes je středa 18. července 2018 ♦ svátek slaví Drahomíra ♦ do začátku tábora zbývá -3 dní ♦

Vzpomínky - 2003/I
Pán prstenů

Druhý táborový rok ve Starých Hutích nejenže splnil velmi náročný úkol udržet vysokou laťku, kterou jsme nasadili loni – podle řady účastníků dokonce minulý rok předčil! Svědčily o tom ohlasy mnohých účastníků i některých rodičů.

Náš tábor doznal v tomto roce jednu podstatnou a pro budoucnost důležitou změnu. Paní Lebedové, provozovatelce našeho společného tábora, se tak zalíbila naše loňská premiéra, že se rozhodla nabídnout nám účast i na svém, tedy „červenokřižáckém“ 1. běhu, určeném především pro děti, které měly některý ze zdravotních problémů, uvedených na táborové přihlášce, na něž se vztahovala dotace od ČČK. Začala tak tříletá práce našeho týmu na obou bězích tábora, přičemž někteří z nás se jí zúčastňovali jak na prvním, tak na druhém běhu a trávili ve Starých Hutích prakticky celý červenec.

První běh se konal ve dnech 28. června – 13. července a z pozice hlavní vedoucí jej vedla sama paní Lebedová. Ta také musela vyřešit nečekaný úbytek hned tří nominovaných oddíláků během posledních 14 dnů před táborem, a tak ještě den před odjezdem (!) na poslední chvíli mezi nás povolala nového pendla Evu Kutilovou a posléze i Tomáše Nevyjela.

Roman se po pár letech vrátil do funkce zástupce hlavního vedoucího, takže se mohl náležitě soustředit na novou celotáborovou hru „Pán prstenů aneb Prsten je třeba zničit!“. Poprvé (a zatím naposled) jsme se tedy vrátili k tématu, které jsme už jednou realizovali, a to ještě v Hryzelích v památném roce 1996. Hned je však nezbytné doplnit, že letošní nová verze příběhu byla úplně odlišná od té předchozí. Zatímco tehdy vládli Hryzelím z pozice hlavních postav celotáborovky bohové Valar, vedle nichž se objevily pouze některé významné osobnosti Středozemě (Gandalf, Elrond a Galadriel), v tomto roce jsme se nechali inspirovat celým příběhem knižního Pána prstenů, z velké části navíc obrovsky zpopularizovaným jeho zdařilým filmovým zpracováním. Takže, i velká část dětí přijela na tábor dobře seznámená s předlohou našeho příběhu.

Zajímavé bylo, že jsme do naší hry zařadili podle knižní předlohy i některé epizody, které se ve filmech nakonec neobjevily – jednalo se především o zastávku hobitů ve Starém hvozdu u Toma Bombadila a Zlatěnky. A právě v postavě (byť epizodní) zpívajícího a recitujícího Toma Bombadila předvedl Roman možná svůj nejzdařilejší herecký výkon, stylově doprovázen ladně tancující Zdeňkou v roli Zlatěnky. Pro děti, které znaly jen filmové zpracování příběhu (v té době totiž mohly vidět jen první dva díly filmové trilogie), byly nové i závěrečné etapy celotáborovky, jejichž příběh vycházel ze 3. dílu knižního příběhu (bitva o Minas Tirith, zničení Prstenu moci).

Jinak, celý příběh jsme všichni ztvárnili s obrovským nadšením, až jsme si někdy sami říkali, zdali je vůbec normální třeba celý polední klid věnovat detailní přípravě často velmi náročné scény pro jedno jediné několikaminutové divadelní vystoupení! Tomu se prostě v odborných kruzích říká vnitřní motivace a tu jsme měli patrně všichni – Luboš v roli dvě a půl hodiny „líčeného“ Stromovouse, všichni kluci, kteří s nadšením hráli blátem po celém těle zohyzděné skřety, či Petr v roli naolejovaného Gluma; ti a někteří další se nezdráhali udělat pro co nejlepší efekt svého vystoupení snad úplně všechno. Průvodním rysem takto náročně koncipovaných vystoupení se stalo i časté nedodržování stanovených časových termínů, což pak ráda svým obvyklým způsobem lehce vyčítavě glosovala paní Lebedová. Velmi výstižně a nezapomenutelně náš přístup k celotáborovce během jednoho představení na Romanovu adresu hlasitě charakterizoval jeden z kluků z BUDA:“Jé, to je ale blázen!“

A právě kluci z BUDA byli dalším nezapomenutelným překvapením tábora. Mentálně postižení muži, jejichž duševní vývoj se zastavil na úrovní nevinného dítěte, doplnili náš tábor pod vedením vrchní sestry a ředitele ústavu a znamenali pro nás další novou, ale krásnou zkušenost. Svým nadšením pro vše, co jsme na táboře dělali a čeho se i oni mohli zúčastnit, dokázali „nakazit“ každého – ať už z pozice samotných soutěžících či diváků, tak párkrát i v roli herců na jevišti, doprovázejíce svého herecky nenapodobitelného ředitele. Právě on, neplánovaně a na poslední chvíli, všemi přemlouván přijal role vladařů Středozemě, rohanského krále Theodéna a gondorského správce Denéthora a některé své svěřence si vzal na scénu jako svou tělesnou stráž. Ani my sami bychom jejich vystoupení nedokázali zinscenovat a zahrát půvabněji…

Důležité bylo i to, že se s Romanem tohoto běhu mohlo zúčastnit několik nových a staronových členů našeho táborového týmu a doplnit tak na další léta náš kolektiv. Vedle více než zdatné posily Verči Svobodové, která s námi jezdila i do Hryzel, nás poprvé doprovázely nejen budoucí stálice týmu oddíláků Terka Taussigová (hned se blýskla v „autentické“ roli hrdiny Aragorna) a Terka Jonáková, ale taky nová zdravotnice Marcela Šimonková a rehabilitační sestra Alena Ptáčková.

Pár slov k počasí – bylo výborné, takže jsme mohli bezezbytku naplnit naplánovaný táborový program.

A kromě tradičního předtáborového pracovního srazu u Věrky v Dobřichově (5. dubna) jsme se letos výjimečně sešli také u Verči Dvořákové v Pečkách (7. června) a právě k tomu se váže závěrečná otázka pro pamětníky: Kdo při srazu u Verči namluvil úvodní řeč pro první noční nástup (Petrem skvěle zvukově zpracovanou do konečné podoby), která uvedla diváky do našeho příběhu?
Roman

Oficiální fotky

fotka vedoucích v kostýmech - hlavní role
fotka vedoucích v kostýmech - vedlejší role
fotka vedoucích v civilu
fotka kluků z Buda a Romana
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"