logo Facebook
Ternn beruky
♦ Dnes je neděle 22. dubna 2018 ♦ svátek slaví Evženie ♦ do začátku tábora zbývá 84 dní ♦

Vzpomínky - 2012
Poklad Sedícího býka

V pořadí šestý tábor v Janovičkách se konal ve dnech 30. června – 14. července. Jeho několikaměsíční přípravy byly odstartovány 5. listopadu první schůzkou obrozeného tvůrčího jádra táborového týmu, která se opět konala u Romana a Klárky v Poděbradech. Tvůrčí jádro bylo od samého počátku posíleno o zástupce služebně mladších členů našeho týmu, a to na jejich vlastní žádost, kterou naléhavě přednesli v průběhu předchozího tábora. Dlužno dodat, že jejich účast na přípravách byla žádoucí, neboť do našich řad mohli vnést potřebnou mladickou invenci a vynalézavost. Téma letošní celotáborové hry bylo dopředu avizováno a určeno – vždyť westernovou tématikou jsme se během naší dlouholeté celotáborové činnosti ještě nezabývali! Na základě domluvy na první schůzce tak vzniklo několik variant příběhu plánované celotáborové hry, z nichž byly nakonec vybrány a vhodně spojeny části návrhů Jirky Růžičky, který se nechal inspirovat filmem Podivné dědictví, a Romana, v jehož návrhu byl zřetelně patrný vliv legendárního filmu Poklad na Stříbrném jezeře, ovšem bez jeho dvou nejslavnějších hrdinů románů Karla Maye. Výsledný příběh se tak stal zdařilou kombinací vhodných stěžejních dějových prvků, které jsme z obou filmových předloh záměrně vybrali – motivu pro celkové vyznění nakonec klíčové postavy anglického gentlemana a greenhorna mezi protřelými hrdiny Divokého západu na straně jedné a motivu mapy s pokladem nedozírné hodnoty, navíc po dlouhá léta tajně na půlku rozdělené mezi dva na míle vzdálené přátele na straně druhé. Během následných příprav se totiž ukázalo, že nejen pro poutavý příběh a jeho každodenní divadelní ztvárnění, ale také pro vymýšlení různých stylových her a soutěží se jednalo o správnou volbu.

Během následujících týdnů pak museli Roman s paní Lebedovou vyřešit některé tradiční personální problémy, neboť svou účast postupně odřekly loňské úspěšné nové tváře v našich řadách Renča Petráková a Pavla Jelínková, dále Denča Macková, která si po několika letech ve funkci pomocné zdravotnice loni poprvé velmi dobře poradila s prací oddílačky, Romanovo vábení k návratu nevyslyšeli ani Luboš a Michal Novákovi či Terka Taussigová, a především nemohly jet ani dvě letité osobnosti z našich řad, hlavní zdravotnice Marcela Šimonková-Loučková, která našemu týmu i táborovým dětem coby jeho dobrá duše opravdu chyběla, a Petr Prokeš. Ten v loňském roce navíc premiérově výborně zvládl funkci Romanova zástupce, a tak nastal problém, s nímž se Roman musel vypořádat bohužel nikoliv poprvé – koho si vybrat za svého letošního zástupce? A tak se rozhodl vsadit na „mladou krev“, což se pro zdar tábora ukázalo být zásadní. S velkou chutí se klíčové role zástupce HV a hlavního organizátora programu ujal Jirka Růžička, jemuž toto „povýšení“ z řad oddíláků velmi prospělo a také naplno odhalilo jeho skryté organizační i komunikační schopnosti, které mohou být (a snad také budou!) příslibem do táborového budoucna… Velkou úlevu pro Romana znamenal i návrat Honzy Kašpara, který si loni na vlastní žádost vybral zaslouženou táborovou dovolenou – o jeho tradičně nepostradatelné roli nejen na samotném táboře, ale také při jeho všestranné přípravě snad už nemusí být ani řeč… Do týmu oddíláků navíc přibyly dvě nové tváře, Míša Ondrášková a Karel Vašák, které od začátku tábora zaujaly velmi milým a svědomitým přístupem k táborovým povinnostem. Z funkce loňské praktikantky povýšila na pendla Domča Vojtova, kterou v jinak stabilizované skupince našich praktikantů nahradila debutantka Míša Vocásková. Do nové funkce Romanovy a Jirkovy asistentky byla nominována Jana Vernerová, dlouholetá účastnice našich táborů v řadách dětí.

Naopak, k žádným změnám nemuselo po loňském velmi povedeném roce dojít v kuchyňském sektoru, a tak se v něm opět pod vedením zkušené šéfkuchařky Arnošty Jenešové mohli sejít šikovní a oblíbení kuchaři Kuba Chlaň a Vašek Kulhánek a neméně oblíbené poctivě pracující pomocnice Klárka Schulzová, Jiřka Pohořálková a Jana Koukalová. Lze jen zopakovat loňská slova: Nejen dobré jídlo, ale také veselá přátelská atmosféra velmi pozitivně působila na celý táborový život.

Opět obrovský zájem o náš tábor ze strany dětí a jejich rodičů způsobil, že Roman s paní Lebedovou měli již 17. ledna (ještě o 6 dnů dříve než loni!) plné stavy. Tento fakt odsoudil další zájemce do role náhradníků, po dlouhé týdny netrpělivě čekající na to, zda se nějaké místo uvolní. Po loňském nebývale povedeném táboře se s touto událostí dalo počítat. Drobnou změnu musel Roman nakonec provést v rozdělení oddílů do věkových kategorií, neboť vzhledem k velkému počtu odrostlých dětí, které loni svou účast na našich táborech mnohdy po řadě let ukončily, mohl počet oddílů II. a III. kategorie vrátit do původní podoby, tedy posílit II. kategorii o jeden oddíl, který ubral ze III. kategorie. S výhledem do budoucna se pochopitelně jedná o velký příslib, neboť se prokázalo, že nám přibývají táborníci z nižších věkových kategorií.

Dlouhé období měsíčních příprav tentokrát „okořenily“ dvě na sobě nezávislé události. Tou první byla historicky první (za celých 19 let!) Romanova neúčast na předtáborové pracovní poradě – jednalo se o tu poslední, na níž si díky tomu mohl své organizační schopnosti poprvé vyzkoušet Jirka Růžička. Tou druhou bylo též historicky první předtáborové natáčení filmového prologu, který dějově samotnému příběhu celotáborové hry o 20 let předcházel a měl za úkol dětem během prvního táborového pozdního večera nastínit již zmíněný hlavní motiv – totiž kde se vzala na dvě půlky rozdělená mapka k obrovskému pokladu. A tak se během jednoho červnového sobotního odpoledne na třech různých místech na okraji Plzně rozjelo natáčení pod režisérskou taktovkou Petra Prokeše, jehož se v rolích dvou kamarádských kovbojů zúčastnili Roman s Honzou Kašparem, v roli umírajícího indiána hostující Luboš Novák a v epizodní roli selky jeho nastávající manželka Jitka. Pod žhavým červnovým sluncem, kvůli němuž měli všichni aktéři stylově „vyprahlo v hrdle“, tak vznikl materiál, z něhož Petr vyrobil skvělé dílo v duchu éry němých filmů, které v naší táborové historii nemá obdoby…

Letošní opět důkladné přípravy táborového programu již tradičně vyvrcholily předtáborovou víkendovou brigádou. Té letos dominovala výroba dostavníku v životní velikosti a maket koňských hlav pro plánovaná divadelní vystoupení. Jejich výrobu řídili osvědčení tvůrci rekvizit z let minulých, tedy Honza Kašpar, Standa Růžička a Eva Petráková.

Celotáborová hra „Poklad Sedícího býka“ se dětem opět líbila. Velký podíl na tom měl Jirka Růžička, který s naprostou znalostí celého naplánovaného programu suverénně řídil veškeré porady i průběh naplánovaných her a soutěží, a také všichni ti, kteří se úspěšně zhostili svých divadelních rolí – zde je nutné vyzdvihnout především Standu Růžičku, který v roli Johna Hackmana, šité mu na míru, okouzlil v podstatě každého. A jen tak na okraj – fotbalový tým „mladých“ poprvé v Janovičkách porazil v tradičním zápase tým „starých“. Že k tomuto historickému vítězství mladíci z našich řad dospěli až po penaltovém rozstřelu, to jim v žádném případě nic neubralo na jejich obrovské radosti. Budiž jim přáno!

Závěrečný večer opět patřil tradičnímu bodu našeho programu – udělování Zlatých Rudlů, i když tentokrát ne tak úplně! Do „Síně slávy“ byl totiž letos naprosto zaslouženě uveden Honza Kašpar, který musel tábor opustit pár dnů před jeho závěrem, a tak byla díky němu do táborového programu operativně včleněna jedna táborová diskotéka navíc (což pochopitelně potěšilo všechna dítka tancem posedlá), na níž s předstihem mezi vyvolené vstoupil. Samotný závěrečný večer se pak mohl pyšnit nástupem mladých na scénu. Kromě zkušeného matadora Pavla Dostála, který vyhrál Zlatého Rudlu za nejlepší kostým v roli šerifa, totiž premiérově Zlatého Rudlu za nejlepší ženský herecký výkon získala Terka Mačková za roli půvabně prohnané Sladké Cindy a Zlatého Rudlu za nejlepší mužský herecký výkon s velkým náskokem Standa Růžička za již zmíněnou roli anglického gentlemana Johna Hackmana, kterou snad ani nemusel hrát. Zlatého Rudlu pro skokana roku si po právu odvezla praktikantka Aneta Kotlářová za roli babičky Mary a debutující Míša Ondrášková získala Zlatého Rudlu pro objev roku. Holt, mládí má zelenou!

Zkrátka, na letošní tábor budeme všichni z toho podstatného pohledu, totiž (nejen!) z hlediska programu, který jsme pro děti připravili, vzpomínat rádi!

Otázka pro pamětníky tentokrát zní: Která z postav celotáborové hry byla jako jediná napsána podle skutečné historické osobnosti?
Roman

Oficiální fotky

fotka celého tábora
fotka vedoucích v kostýmech
fotka vedoucích v civilu
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"