Ternn beruky logo Instagram logo Facebook
♦ Dnes je úterý 20. listopadu 2018 ♦ svátek slaví Nikola ♦ do začátku tábora zbývá -129 dní ♦

Vzpomínky - 2005/II
Smolíkovi

Náš poslední táborový běh ve Starých Hutích, který opět zanechal v paměti všech zúčastněných jistě ty nejlepší vzpomínky! Stejně jako na 1. běhu jsme i na tomto zvolili pro celotáborovou hru úsměvná dobrodružství o rodině Smolíkových, přičemž jsme se do ní snažili zahrnout řadu odkazů na dobu, v níž se dnes již kultovní sitcom o rodině Smolíkových ve skutečnosti odehrával.…

Druhý běh letošního tábora se konal ve dnech 15. - 29. července a v jeho vedení se nic zásadního nezměnilo. Po loňském velmi úspěšném „Starověkém Egyptu“ to prostě nebylo zapotřebí. A tak i v letošním roce Romana ve funkci hlavase doplňoval Honza coby jeho zástupce a Pavel jako pendl. Ke změnám došlo ve složení týmu oddílových vedoucích, v němž pracovně vytíženou Janu Macháčkovou a novopečenou maminku Janu „Šantru“ Vojtěchovou vystřídali Petr Kubíček a Bára Benešová, loňská úspěšná praktikantka. Poprvé se v našem týmu objevila (zatím ve funkci praktikantky) budoucí spolehlivá oddílačka u malých dětí Bára Zamazalová, poprvé (a zároveň naposled) doprovázel náš tým jako řidič Jirka Dvořák, který se nejednou aktivně zapojil do celotáborové zábavy – v této souvislosti není možné hned nevzpomenout na první táborový večer a velmi zdařilý zábavný program, který vymysleli oddíláci; zvlášť při vystoupení populárních večerníkových postaviček Teletubbies v podání Jirky, Pavla, Michala a Luboše se všichni diváci smíchy až za břicho popadali... Naopak, zatím naposled šéfoval táborové kuchyni Váca, tedy Martin Vacek, a sektor zdravotnický naposled řídila Evža Mačková, jejíž dcera Terka letos povýšila mezi nové praktikantky. Oba, Váca i Evža, patřili k zakládajícím členům naší „pohryzelské“ táborové party…

Kostru příběhu nové a opět velmi povedené celotáborové hry vytvořilo „tvůrčí jádro“ našeho týmu, do něhož Roman s Honzou přizvali další zkušené „matadory“ Zdeňku a Pavla. Na jejich pracovních schůzkách, konaných vždy u Romana a u Klárky v Poděbradech (ta první byla 2. dubna), vznikly podnětné materiály pro práci celého týmu oddíláků a prákošů, jehož pracovní schůzky se tradičně konaly u Věrky v Dobřichově. U ní jsme se letos poprvé sešli 19. března. Takovýto model přípravy tábora se plně osvědčil a funguje dodnes – tedy, první impulsy pro charakter příběhu celotáborovky, případně pro doprovodné hry a soutěže, vznikají v užším týmu, aby pak prvotní nápady z něj vzešlé mohly být následně představovány a obhajovány před ostatními, případně dotvářeny či pozměňovány kýmkoliv z našeho týmu. K nezbytnému vzájemnému sdělování všech zmíněných informací slouží pochopitelně propozice, které Roman vytváří hned od první chvíle, kdy se začne rodit nový příběh, aby je rozesílal všem oddílákům a prákošům k připomínkování a k nutné inspiraci. Je tím zajištěno několikaměsíční napojení všech zainteresovaných táborníků na dění kolem nové celotáborové hry, a nejen kolem ní.

I na tomto běhu hrála v celotáborové hře hlavní roli rodina Smolíkova. Ke Gábi a Pepovi, rodičovskému páru v podání Zdeňky a Romana, přibyli Honza v klíčové roli Ládínka a Bára Benešová v roli Gábi. Opět jsme s velkou chutí odehráli veskrze povedené scénky, odehrávající se na různých bláznivých planetách dle směru letu Ládínkova Gullivera. Vedle již na 1. běhu navštívených planet, jako byla Hudební se snaživě takřka operně zpívající Verčou Dvořákovou v roli vládkyně či Indiánská s opět „přitepleným“ náčelníkem Lubošem a neopakovatelně hystericky ječící Zdeňkou v roli všemi „podvedené“ Gábi nebo opět skvěle pozadu ztvárněná Pozpátková, jistě stojí za zmínku planeta SMSková, na níž Luboš v roli pohledného mládence nikým nepozorován „bombardoval“ choulostivými esemeskami další obyvatelku planety v podání Báry Benešové, a pak speciálně přidaná Červenomodrá planeta, na níž se během scénky za hlasitého přispění zúčastněného hereckého komparsu z řad dětí rozhořela předehra k tradičnímu fotbalovému zápasu mladých modrých proti starým červeným. Půvabně ztvárnili své role opět tajní agenti Malej a Velkej v podání Petra a Luboše a taky Pavel coby milý vládce Pohádkové planety, smutně nabízející poslední zbytky „byla nebýlia“, či jako vnadnými dívkami na Exkluzivní planetě obklopený profesor Alfréd Dreistein alias Alois Tripečka, kterého Smolíkovi celou dobu po nekonečném vesmíru hledali, aby zachránil naši planetu… Ovšem, jak to tak často bývá, nejproslulejší scénou se stala ta, která nebyla vůbec naplánována – když totiž vypověděla poslušnost stařičká černobílá televize zrovna ve chvíli, kdy v ní nutně muselo být odvysíláno mimořádné zpravodajství z úst výstředního moderátora v podání Luboše, nezištně na jeviště přikvačil Petr Prokeš coby zdatný opravář televizí, kterému Gábi slušně nabídla oběd; Petr byl asi jediným z pozorně přihlížejících, který vůbec netušil, že talíř pro něj kvapně naplnily holky z kuchyně jídlem, které zbylo od oběda a teď už bylo připraveno ve várnicích pro odvoz prasatům, a tak se do něj pustil s velkou chutí.

Půvabným zpestřením táborového programu byl historicky první (a bohužel zatím i poslední) fotbalový zápas našich oddílaček a prákošek proti nejstarším dívkám z oddílů. Ladné pohyby našich reprezentantek, jejich (ne)fotbalové zákroky, pestrobarevné fotbalové dresy a pronikavý sex-appeal doslova učarovaly všem přihlížejícím divákům, takže nikomu vůbec nevadilo, že se svými mladšími soupeřkami prohrály 1:0. Ani následující tradiční fotbalový zápas modrých proti červeným, byť, jako vždy, náležitě připravovaný, se této podívané nemohl vyrovnat. Modří v něm zvítězili přesvědčivě 7:2 a po třech letech konečně pokořili své starší kolegy. Výhra to byla rozhodně zasloužená.

Ve druhém ročníku ankety „Zlatej Rudla“ o nejlepší herecký výkon v roli některé z postav celotáborové hry zaslouženě zvítězil Petr za skvělou roli agenta Malejho. Jeho vítězství se předpokládalo, neboť komická role přitroublého vesmírného stopaře mu byla doslova „šitá na tělo“, takže v ní mohl naplno využít svých nesporných hereckých kvalit.

V neposlední řadě je třeba zmínit se o dětech samotných. Byly opravdu skvělé a nezapomenutelné i proto, že celá řada z nich byla s námi na táboře naposled. Prostě, generace těch, které s námi ve Starých Hutích začínaly, už odrostla dětským střevíčkům, a tak si plnými doušky užívala každý bod programu, včetně povedeného celodenního výletu do Jindřichova Hradce s návštěvou tamějšího muzea s krásným a unikátním dřevěným betlémem.

A pokud jde o počasí, tak jsme po několika letech zažili vskutku nevyzpytatelný táborový červenec – že se počasí občas nedaří na 1. běhu, na to už jsme si zvykli (a každý abnormálně sluneční den nás spíš překvapí), ale že nebude nic moc ani na 2. běhu, to už tady dlouho nebylo!

Otázka pro pamětníky na závěr: Které zajímavé a pro tábor nezvyklé „sběratelské“ aktivitě se věnoval „Sektor číslo 1“ s paní Lebedovou a Jirkou Dvořákem v čele?
Roman

Oficiální fotky

fotka celého tábora
fotka vedoucích v kostýmech - hlavní role
fotka vedoucích v kostýmech - vedlejší role
fotka vedoucích v civilu
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"