logo Facebook
Ternn beruky
♦ Dnes je středa 18. července 2018 ♦ svátek slaví Drahomíra ♦ do začátku tábora zbývá -3 dní ♦

Vzpomínky - 2004/I
Starověký Egypt

Třetí táborový rok ve Starých Hutích jistě patří v celé historii naší táborové party mezi nejpovedenější. Okruh dětí, které se jej chtěly zúčastnit alespoň na jednom z obou běhů, se rozrostl natolik, že se paní Lebedová rozhodla z financí ČČK zakoupit čtyři zbrusu nové stany s podsadami, čímž se nám podařilo o další místa rozšířit maximální kapacitu tábora. Zkrátka, úspěch předchozích dvou starohuťáckých táborů k nám přilákal další nové táborníky, které jsme potřebovali někde ubytovat. A to pro nás sice byly starosti, však velmi příjemné!

První běh se konal ve dnech 1. – 15. července a z pozice hlavní vedoucí jej opět vedla paní Lebedová. Roman se tak zase mohl věnovat práci ve funkci zástupce hlavního vedoucího a v praxi organizovat novou a velmi povedenou celotáborovou hru „Starověký Egypt humornýma očima“, volně a hlavně odlehčeně inspirovanou tématem, které ho dlouhá léta přitahovalo. Kostru jejího příběhu vymyslel spolu s Honzou Kašparem, svým novým zástupcem na druhém běhu (takže blížší informace o celotáborovce se můžete dočíst na příslušném místě). Do funkce pendla (a tedy na tomto běhu Romanovy pravé ruky pro záležitosti programové) se posunula již zkušená táborová „harcovnice“ Zdeňka Weissová, a protože naše řady na čas opustil pracovně vytížený Zdenda Janouch a navíc přibyl jeden oddíl, byl mezi vedoucími dán prostor několika (staro)novým tvářím – jednak našim bývalým prákoškám z loňského i předloňského II. běhu Pavlíně Hájkové a Lucce Heřmanské a pak také dvěma dalším známým přátelům z Hryzel, kteří se nás rozhodli následovat – Petru Kubíčkovi a Márovi Vondráčkovi. A právě Mára dokázal naše řady náležitě oživit svým „živelným“ přístupem k veškerému táborovému životu, jakož i nenapodobitelným ztvárněním jedné z ústředních rolí celotáborové hry, prokletého Kaptaha. Jeho, díky neznalosti věci, zkomolená výslovnost jmen staroegyptských hrdinů, s královnou „Hatšepsut“ v čele, vyvolávala během divadelních vystoupení salvy smíchu všech přihlížejících znalých členů táborového týmu a zvlášť pro zdravotnici Marcelu se stala inspirací pro nejednu škoďárnu, které na Máru během tábora nastražila… Ve svých rolích se ale snažil úplně každý – Terka Jonáková právě jako nebezpečně řízná Hatšepsut, Petr Kubíček s Pavlínou coby zhýralá vladařská dvojice Amenhotep III. a Teje, Petrem Prokešem dokonalé ztvárněný narcisní faraon Achnaton a Verča Svobodová coby jeho půvabně prohnaná manželka Nefertiti, Michal Walter jako faraon Tutanchamon, trpící pod pantoflem své marnivé manželky Anchesenamon v podání opět přesvědčivé Terky Jonákové, či ústřední dvojice cestovatelů egyptským časem, tedy výborná Zdeňka coby nadšená archeoložka a dobrodružka Jane Carterová a Roman jako do všeho se nemístně pletoucí mecenáš celé akce lord Carnavon – ti všichni vytvořili neobyčejně působivá divadelní vystoupení se zjevně naplněným cílem – pobavit nejen všechny přítomné, ale také sebe samotné. Holt, ne nadarmo se říká: „V jednoduchosti je síla!“ Již žádné dekorativně výpravné „páněprstenovské“ scény, ale kvalitní herecký projev a pro děti neotřelý, vtipný příběh.

Novinkou našich táborů byly hromadné celodenní výlety, organizované paní Lebedovou. Na ten první jsme se autobusy všichni vypravili do půvabné Telče a prohlédli si tam, mimo jiné, krásný zámek se zahradou.

A taky jsme přivítali svérázného písničkáře slovenského původu Viktora Guľváše. Tohoto zpívajícího autora písniček pro děti poznal Roman na vystoupení v jejich škole, a protože se mu jeho neotřelý repertoár vcelku zamlouval, pozval ho hned na tábor. Jedinečný koncert, který se pod odborným dohledem pěvcova zvukaře konal jednoho deštivého odpoledne v útulné klubovně, byl i pro umělce samotného nejspíš mimořádným zážitkem. Táborovým dětem okamžitě „kápl do noty“ a jejich nadšené a nefalšované skandování a sborový doprovod ho natolik okouzlily, že se rozhodl přímo na našem druhém běhu nahrát dětské sbory pro svou první (a patrně i poslední) dlouhohrající desku, vydanou v Čechách. A tak se taky stalo…

Opět s námi byli také kluci z BUDA, kteří mezi nás i tentokrát zapadli naprosto bez problémů. Když si autor tohoto vzpomínání vybaví například štafetu s vodou, při které jejich oddíl hlasitě povzbuzoval celý tábor, ještě dnes mu běhá příjemný mráz po zádech. Přestože počasí nás tentokrát na tomto běhu velmi pozlobilo, takže jsme hodně zmokli, ono pověstné „slunce v duši“ nám rozhodně nescházelo!

A ještě nepostradatelná otázka pro pamětníky na závěr – kterou nezapomenutelnou rolí se „zaskvěl“ Tomáš Nevyjel pár týdnů předtím, než vlastní vinou skončil v propadlišti našich táborových dějin (přesněji řečeno, příští rok v Hryzelích)?
Roman

Oficiální fotky

fotka celého tábora
fotka vedoucích v civilu
© 2008 Honza Kašpar "Cashpick" (code), © 2009 Petr Prokeš "Sanders" (design), © 2002 Zdeněk Janouch "Zdendouch"