Po patnácti letech: 2006 - Orientální váza vypráví

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Jedenácté setkání táborových týmů po patnácti (šestnácti) letech, tedy těch z let 2005 a 2006, se konalo 13. listopadu 2021. Důvod, kvůli kterému, jsem musel setkání v roce 2020 zrušit a podruhé zorganizovat sraz táborových týmů ze dvou let najednou, je bohužel prostý – loni nám naše setkání nedovolil covid, který život nás všech omezil do té míry, že by se takováto akce dostala do rozporu s přijatými proticovidovými opatřeními. Letos to naštěstí šlo, ale přesto byl sraz alespoň zprostředkovaně touto věcí ovlivněn. Zúčastnilo se ho totiž pouze 11 členů tehdejších táborových týmů, což bylo zatím nejméně v celé historii. Někteří z původně přihlášených účastníků se dokonce odhlásili den před jeho konáním a důvod byl u všech prakticky shodný – zdravotní problémy, nemoc, karanténa. Ovšem dlužno dodat, že nakonec dorazilo ono pomyslné jádro týmu, tedy ti nejzkušenější táborníci. Neopakovatelným rysem tohoto srazu byl fakt, že se jednalo o poslední setkání táborových týmů z legendárních Starých Hutí a neopakovatelné setkání týmu z Poličky, ve které jsme strávili pouze jednu táborovou sezonu.

Za místo našeho setkání jsem tradičně zvolil poděbradskou restauraci Dalibor, v níž jsme opět měli vyhrazený svůj prostor v zadní části sálu až do pozdních hodin. Majitel Rosťa pro nás, jak je jeho zvykem, připravil chutnou stravu, takže nám v tomto směru nic nescházelo.

Nálada byla, jako vždy, výborná a bylo nač vzpomínat. Ať už při prohlížení fotek tehdejších táborových týmů a vlastních stylových novin „Vpřed, ni vzad“, které jsme připravili k CTH o Smolíkových a rozdávali je i rodičům, nebo při sledování videosetřihu a fotoprezentací, které jsem k oběma táborovým rokům připravil. Všech jedenáct účastníků si zaslouží poděkování za příjemný večer!

Od příštího roku už se, obrazně řečeno, posuneme do neméně příjemných táborových vzpomínek, které jsme si postupně odvezli z dnes již legendárního tábora v Janovičkách, takže se máme na co těšit!

Fotky ze srazu