Po patnácti letech: 1996 - Pán prstenů

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Čtvrté setkání táborového týmu po patnácti letech, tedy toho z roku 1996, se konalo 15. října 2011. Po roční odmlce jsem se rozhodl vrátit se svými táborovými přáteli do poděbradské restaurace Dalibor a dobře jsem udělal – příjemné prostředí podniku, z něhož ty nejvytrvalejší z nás až do pozdních nočních hodin nikdo nevyháněl, bylo umocněno i zbrusu novým jídelníčkem, který se majitel pár dnů před naším srazem rozhodl zavést. Právě absence chutného teplého jídla byla jedním z důvodů, proč jsem se loni rozhodl změnit lokál…

Sraz samotný byl opět velmi příjemným a vskutku veselým setkáním velké části našeho tehdejšího táborového týmu. Díky zdatným kytaristům, návratilci Tomáši „Hlavounovi“ Buldrovi a Petru Kusému, jsme opět měli možnost oprášit staré dobré folkové i jiné hity a z plna hrdla si zazpívat jako zamlada, čehož většina z nás jaksepatří využila. Zábava opět nevázla, neboť všichni jsme si měli co říct a mohli jsme zavzpomínat na staré dobré táborové časy, které jsem se snažil všem osvěžit také čerstvě vyrobenou fotoprezentací z dochovaných snímků, podbarvenou stylovou „páněprstenovskou“ melodií. Z nových členů tehdejší party dorazili „jednoročenka“ Lenka Marčíková a také dodnes táborově činný Zdenda Janouch. Velké uznání si od všech vysloužila Zdeňka, která dorazila se svým dalším potomkem v bříšku, nezapomenutelné veselí celého kolektivu se podařilo vyvolat později dorazivší Renče, která, mírně dezorientovaná, srdečně objala a přátelským polibkem obdarovala též novou číšnici, neboť ji považovala za takřka zapomenutou členku našeho táborového týmu z roku 1996. Holt, 15 let je dlouhá doba a lidé se mění :-).

A tak mohou litovat všichni ti, kteří na sraz nedorazili, nebo které se nám přes veškerou snahu kontaktovat nepodařilo – v tom případě může být lítost i na naší straně, neboť třeba Honza Šída, který se před 15 lety nesmazatelně zapsal do naší paměti jako metalově vyhlížející Sauron, nebo trio tehdejších praktikantek z poděbradského gymplu, na něž se mi podařilo sehnat kontakt až den před srazem, by určitě naši zábavu obohatili.

Takže, za rok se opět těším se všemi na neopakovatelné shledání!

Fotky ze srazu