Po patnácti letech: 2002 - Harry Potter

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Osmé setkání táborového týmu po patnácti letech, tentokrát toho z roku 2002, se konalo 25. listopadu 2017, a to poprvé v oblíbené poděbradské restauraci Náš hostinec. Důvodem bylo to, že obě z minulosti prověřené restaurace Dalibor a Na horách měly v den srazu obsazeno, takže nový podnik byl pro mě v podstatě nouzovým řešením. Nakonec nám to však vůbec nevadilo – v sice poněkud stísněných podmínkách místního malého salónku jsme se mohli dosyta napít patrně nejlepšího plzeňského piva v Poděbradech a najíst výborného jídla.

Neopakovatelným rysem letošního srazu byl fakt, že se poprvé a naposled mohli sejít členové hned dvou našich týmů z různých táborů – toho posledního hryzelského a zároveň prvního starohuťáckého. A tak mohla naše řady opět (a tentokrát nadlouho) posílit Zdeňka Lebedová a poprvé i Petr Kubíček, Evža Mačková, Lucka Heřmanská či naše poslední hryzelská uklízečka Ivanka Jirků. Naopak, pro některé ryze hryzelské táborové přátele to byla poslední možnost, jak na sraz po 15 letech mezi nás zavítat… Oproti původním předpokladům se nás sice nakonec sešlo méně, neb několik přihlášených táborníků nakonec nedorazilo, ale to nám vůbec nevadilo.

Nálada byla samozřejmě přátelská a veselá. Vzpomínky na náš tábor v roce 2002 jsem se snažil oživit na poslední chvíli vytvořenou fotoprezentací, podbarvenou nezapomenutelnou skladbou Moudrý klobouk, kterou tehdy vytvořilo i v dalších letech velmi oblíbené táborové rádio Bob a Tom. Zemanovsky laděný Lubošův zpěv byl i dnes aktuální, byť trošku z jiného soudku… Všech šestnáct účastníků si zaslouží poděkování za hezký večer, během něhož se mohli zase potkat i lidé, kteří se sešli po dlouhých letech. A vo tom to je!

Pouze jedna věc některým z nás možná chyběla – zvučná Hlawounova kytara, která by, spolu s naším sborovým zpěvem, náladu ještě více rozproudila. Ale, jak se říká, není všem dnům konec, třeba se ještě některý kytarista mezi námi v budoucnu objeví.

Příští rok v listopadu opět ahoj!

Ke srazu Roman připravil výše zmíněnou vzpomínkovou fotoprezentaci, kterou naleznete zde.

Fotky ze srazu