Po patnácti letech: 2001 - Úžasná Zeměplocha

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Sedmé setkání táborového týmu po patnácti letech, tentokrát toho z roku 2001, se konalo 12. listopadu 2016 a ozdobilo ho opět pár novinek. Poprvé jsem totiž za místo našeho setkání zvolil poděbradskou restauraci Na Horách. Důvodem byly příznivější ceny za jídlo než v minulých letech navštěvované restauraci Dalibor, navíc s možností vybrat si ho z normálního jídelního lístku, a taky mnou několikrát prověřená osoba pronajímatele podniku a výborného kuchaře Ládi, který (jak jsem předpokládal) nikoho nezklamal a každému připravil velmi chutnou stravu dle přání a libosti. To zvlášť potěšilo Verču, jedinou přítomnou vegetariánku, která se konečně na srazu dosyta najedla!

Tou druhou novinkou byla mnou udělená „divoká karta“ některým zasloužilým členům našich týmů z let předchozích, kteří však v roce 2001 s námi na táboře nebyli. To proto, že se jednalo o poslední sraz ryze hryzelský, takže je dost dobře možné, že některé z nich už v příštích letech zvát nebudu… A tak mohli náš rozverný kolektiv posílit Péťa Krejčí, Blanka, Věrka, Jířa a Hlawoun se svou nepostradatelnou kytarou. Také proto se nás sešlo celkem 18, což byl celkem vysoký počet, a to ještě 5 původně ohlášených účastníků z různých důvodů nedorazilo!

Nálada byla opět skvělá a jaksepatří veselá. Výborně připravený Hlawoun rozezněl struny své kytary prakticky od první minuty setkání a vydržel hrát až do pozdních nočních hodin. Všichni účastníci se náramně bavili. Družné hovory každého s každým po celý večer neutuchaly a vtipnými hláškami se nešetřilo. A znovu si velkou pochvalu zaslouží ti, které od účasti neodradila ani velká vzdálenost, kterou museli překonat – Verča Svobodová-Švajdová dorazila odněkud od Jablonce a trio Luboš Novák, Tomáš Hlawoun Buldra a poprvé i Péťa Prokeš z Plzně! Nově naše srazy také oživili Jana Macháčková, Bára Turková-Bortlíková, Pavel Dostál a „jednoroční“ kuchtička Yveta Procházková. Všech osmnáct účastníků si prostě zaslouží poděkování za parádní večer, protože poslouchat třeba vyprávění těch, s nimiž se ten či onen z nás neviděl celá dlouhá léta, to stojí za to!

Pouze jedna věc nám i po srazu zůstala záhadná – přestože jsem několik týdnů před srazem sháněl táborovou videokazetu z roku 2001 (sám ji překvapivě nemám), abych z ní připravil tradiční sestřih, nikdo z oslovených ji nenašel. Na našich táborových stránkách je však obal od ní i s přílohou vyfocen. Rozluští někdo tuto záhadu?

Příští rok v listopadu opět ahoj!

Fotky ze srazu