Po patnácti letech: 1998 - O erb krále Jiřího

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Páté setkání táborového týmu po patnácti letech, tedy toho z roku 1998, se konalo 2. listopadu 2013. Vzhledem k tomu, že se loni nepodařilo uskutečnit sraz týmu z roku 1997, opětovně jsem na toto setkání pozval i členy tohoto týmu, byť nezvykle po šestnácti letech. Bohužel, jediná Blanka Mužíková-Zittová se coby členka našeho týmu z roku 1997, a nikoliv toho z roku 1998, na sraz dostavila. Po dvou letech jsem za místo našeho setkání zase zvolil prověřenou poděbradskou restauraci Dalibor, v níž jsme vždy měli vyhrazený svůj prostor až do dlouhých pozdních hodin, navíc tam nikdy nikomu nevadila naše skvělá hudební produkce. Opět jsem dobře udělal – majitel Rosťa se činil, připravil nám chutný jídelníček a pro naše radovánky nám vyčlenil tradiční posezení v zadní části sálu.

Na sraz tentokrát dorazilo méně účastníků, než tomu bylo v minulých letech zvykem, přesto je však třeba pochválit především ty z nich, které neodradila ani velká vzdálenost, kterou museli překonat. Novopečená účastnice našich srazů Gábina Milfaitová-Černá, která přicestovala až z Chomutova, si se svou rodinkou dokonce na noc pronajala pokoj v místním penzionu Radost! Z Plzně přijel další nový účastník našich srazů Luboš Novák a ze Sedlčan, svého momentálního celotýdenního pracoviště, pouze na otočku Tomáš „Hlavoun“ Buldra. Nově naše srazy oživili též Irena Potočková, Honza Kašpar a „jednoročenka“ Jana Čížková, na chvíli dorazila i paní Lebedová, tehdejší hlavní zdravotnice tábora. A tentokrát jako host se na nás přišla podívat i Jiřina Průšová -Pohořálková.

A opět jsme se skvěle bavili! Tomášova zvučná kytara na několik hodin znovu rozezvučela celý sál spolu se silným pěveckým sborem, který většina z nás vytvořila, neboť se po dlouhé době opět hrály „ty naše“. Veselou atmosféru oživil i videosestřih, který jsem pro sraz připravil z táborové videokazety z roku 1998, což byla mimochodem naše historicky první oficiální táborová videonahrávka. Stále bylo o čem si povídat, poslouchat vyprávění těch, s nimiž se ten či onen neviděl třeba celá dlouhá léta, a tak není divu, že jsme si mnozí z nás až ve velmi pozdních nočních hodinách uvědomili, že bychom taky mohli jít domů spát…

Takže, za rok opět ahoj!

Fotky ze srazu