Po patnácti letech: 2003 - Pán prstenů

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Deváté setkání táborového týmu po patnácti letech, v tomto případě toho z roku 2003, se konalo 23. března 2019 v poděbradské restauraci Na Horách. Jak datum napovídá, konalo se o několik měsíců později, než mělo, ovšem to neubralo nic z jeho tradičního půvabu a jedinečnosti.

Poprvé se sešly týmy ze dvou starohuťáckých běhů, byť se částečně překrývaly, neboť někteří z nás jsme tenkrát byli schopní věnovat se táborovým radovánkám celý červenec. Byli jsme mladší a samozřejmě to stálo za to. Sraz byl také oživen jednou významnou událostí v táborové historii – slavnostním pokřtěním nového občanského sdružení, spolku Terénní berušky z. s., který po definitivním osamostatnění se od kolínského Červeného kříže převzal otěže pro další fungování našeho tábora. Ať se daří!

Přestože nepřijeli někteří původně přihlášení táborníci, sešlo se nás možná nejvíc v historii setkání po 15 letech. To bylo dáno také účastí některých členů současného táborového týmu, kteří s námi v roce 2003 nebyli. Nálada byla opět bezvadná, stejně jako nápoje a jídlo, což je Na Horách samozřejmé. Všeobecné veselí pozdvihlo nejen mé narychlo sestříhané krátké vzpomínkové video s nejvtipnějšími momenty z našich divadelních vystoupení v rámci páněprstenovské celotáborovky, ale také slavnostní pokřtění stanov nového sdružení, na kterém jsem se mohl osobně podílet. Z těch, kteří naše řady v roce 2003 posílily, nakonec dorazila jen Eva Kutilová, ale to vůbec nic neubralo na opět velmi příjemném setkání táborových přátel, kteří se spolu prostě setkat chtěli, a to je ze všeho nejdůležitější.

V listopadu opět naviděnou!

Fotky ze srazu