Po patnácti letech: 1993 - Lov bobříků

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

První setkání táborového týmu po patnácti letech se konalo 15. listopadu 2008. V poděbradské restauraci Dalibor jsme se z naší party z roku 1993 sešli opravdu ve velkém počtu – tato událost si prostě získala přízeň většiny z nás a pro mě to byl velmi příjemný pocit, když se mi začaly scházet souhlasné maily nejen od těch, kteří mají náš tábor stále ještě v popisu své prázdninové činnosti, ale i od těch, kteří z našeho táborového vlaku už dávno vystoupili. Navíc, většina z těch, kteří nedorazili, prostě dorazit nemohla a s lítostí svou účast odřekla. Je paradoxní, že nejvíce „pohřešovaný“ byl dlouho sám tehdejší hlavas Martin Ryšánek, ale i jeho se nám naštěstí nakonec přece jen podařilo vystopovat.

A tak se na nás ze společně fotky usmívá celkem 23 tehdejších mladých Hryzeláků – z přítomných chybí jen Láďa Kněžínek, který se v tu nejdůležitější chvíli jaksi zapomněl na toaletách… Pravda, pánové jsou občas více či méně prošedivělí a ze všech dívek se staly pohledné zralé ženy, ale to nic neubralo na našem životním optimismu a přátelských vztazích. A když dodám, že nejen Tomáš „Hlavoun“ Buldra, ale nezištně i Petr Kusý přijeli na sraz vybaveni svými zvučnými kytarami, tak je zřejmé, že jsme se, mnozí až do velmi pozdních hodin, vůbec nenudili…

Fotky ze srazu