Po patnácti letech: 1994 - Argonauti

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Druhé setkání táborového týmu po patnácti letech, tentokrát toho z roku 1994, se konalo 10. října 2009 opět v poděbradské restauraci Dalibor. Vzhledem k tomu, že jádro týmu tvořili členové naší táborové party z roku 1993, a tudíž účastníci loňského velmi povedeného srazu, nebylo pro mě tentokrát tak těžké sehnat kontakty na všechny členy tehdejšího táborového týmu. A když už, tak opět výborně zapracovaly „detektivní kanceláře“ některých dobře informovaných dívek a žen.

Většina těch, kteří se letošního srazu mohly zúčastnit poprvé, si jej v žádném případě nechtěla nechat ujít, a tak se nás spolu s loňskými účastníky sešlo opět požehnaně, což je velmi dobře vidět na společné fotografii – pokud sečteme všechny spokojené tváře a přičteme k nim ještě novopečené maminky Martinu Kosovou-Cupovou a Pavlu Urbanovou -Ševčíkovou, které nás z pochopitelných důvodů musely opustit předčasně a společného focení se nedočkaly, dostaneme se na úctyhodné číslo 27 účastníků. A to ještě někteří z původně přihlášených na poslední chvíli onemocněli, nebo si museli plnit své neodkladné pracovní záležitosti…

Zkrátka, srazy po patnácti letech si získaly v našich řadách velkou přízeň. Není se co divit – vždyť mnozí z nás se dlouhá léta neviděli, a tak byli zvědaví, zdali dokážeme jakoby přirozeně po patnáctileté pomlce navázat na přetrženou nit a ve společné přátelské zábavě pokračovat. A hned po několika minutách jsme zjistili, že ano! Navíc, program našeho setkání opět nepostrádal tradiční body, jako bylo sborové zpívání našich starých hitů za zvučného kytarového doprovodu Tomáše „Hlavouna“ Buldry a Petra Kusého, občas dokonce podbarveného foukací harmonikou aktivního muzikanta z našich řad Pavla Šittlera, či úvodní představení každého z nás přede všemi, letos navíc okořeněné sestřihem dobového táborového videa, po jehož zhlédnutí si většina z nás mohla uvědomit, jak jsme za těch 15 let „povyrostli“. A jelikož o náhody tady není nouze, historie se trefně opakovala ještě v jedné věci – podobně jako před 15 lety většina kluků z našich řad po večerech sledovala krásné zápasy fotbalového mistrovství světa (a někteří za to dokonce v závěru tábora dostali odpovídající diplomy, ehm), vyšel nám i termín letošního srazu fotbalově, a to na důležitý kvalifikační zápas naší reprezentace o postup na mistrovství světa 2010! To jsou ale paradoxy…

Fotky ze srazu