Po patnácti letech: 2000 - Putování časem

Čas rychle letí, a to i ten náš táborový, a tak když jsem v roce 2008 završil patnáctý rok své táborové kariéry, rozhodl jsem se pro každoroční ohlédnutí do minulosti a začal pořádat srazy bývalých táborových týmů po patnácti letech. A musím se přiznat, že jsem se do této novinky v našem táborovém životě pustil s velkou chutí. Zkrátka, sejít se po patnácti letech opět v té sestavě, ve které jsme tehdy tábor jaksepatří prožili, společně zavzpomínat, povyprávět si o našich vlastních životech, případně si zazpívat staré dobré písně za doprovodu kytary či naplánovat další společné akce a oživit tak něco, co se jevilo býti téměř zapomenuto – to mě lákalo! Setkat se znovu se svými táborovými přáteli, to je přece událost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a je jedno, zdali se dodnes na táborech či někde jinde vídáme pravidelně, nebo zdali jsme se celých těch 15 let takřka nebo vůbec neviděli…

Teprve šesté setkání táborových týmů po patnácti (šestnácti) letech, tedy těch z let 1999 a 2000, se konalo 6. února 2016 a mělo hned několik zvláštností. Jednak jsem jím doháněl dvouletou prodlevu v konání těchto akcí, jednak se netradičně konalo v únoru a také slovo „teprve“ je v úvodu tohoto odstavce namístě, neboť se již podruhé stalo, že jsem pozval členy dvou táborových týmů najednou. Takže, přestože byl rok 2000 již osmým rokem působení zárodků naší letošní party na táboře v Hryzelích, sraz po 15 letech to byl teprve šestý.

Za místo našeho setkání jsem opět zvolil již prověřenou poděbradskou restauraci Dalibor, v níž jsme vždy měli vyhrazený svůj prostor až do dlouhých pozdních hodin, a vyplatilo se – majitel Rosťa se činil, připravil nám nanejvýš chutný a vydatný jídelníček, takže ti z nás, kteří zůstali až do konce, mohli mít hned tři porce výborné večeře a dalších pochutin. A již tradičně jsme pro naše radovánky měli vyčleněné posezení v zadní části sálu.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o setkání dvou táborových týmů, na první pohled by se zdálo, že nás na sraz dorazilo celkem málo. To bylo dáno také tím, že se na poslední chvíli musela především ze zdravotních důvodů odhlásit takřka třetina přihlášených, z nichž nám asi nejcitelněji chyběl Tomáš „Hlawoun“ Buldra, který naše srazy každoročně oživuje hraním „našich“ písní na kytaru. Letos poprvé se tedy nahrálo a nezpívalo, což nám však nakonec vůbec nevadilo, nálada byla přesto skvělá a až skoro dojemně přátelská. Všech patnáct účastníků mezi nás přijelo, protože přijet chtělo, a to bylo znát. Družné hovory každého s každým po celý večer neutuchaly a vtipnými hláškami se nešetřilo. Opět si velkou pochvalu zaslouží ti, které od účasti neodradila ani velká vzdálenost, kterou museli překonat – novopečená účastnice Verča Svobodová-Švajdová dorazila odněkud od Jablonce, Gabča Milfaitová-Černá se svou utajenou kamarádkou opět až z Chomutova, Zdenda Janouch se svou přítelkyní Ivou prakticky na otočku z České Třebové a Luboš Novák z Plzně! Nově naše srazy skvěle oživili Péťa a Pavel Krejčí a Jana „Šantra“ Šantrůčková-Vojtěchová. Všech šestnáct účastníků si prostě zaslouží poděkování za parádní večer, protože poslouchat třeba vyprávění těch, s nimiž se ten či onen z nás neviděl celá dlouhá léta, to stojí za to!

Takže, tentokrát již v listopadu v již tradičním termínu našich srazů opět ahoj!

Fotky ze srazu