♦ Dnes je pátek 04. dubna 2025 ♦ Svátek slaví Ivana ♦ Do začátku tábora zbývá 100 dní ♦

Celotáborovka: Pletky s klubíčky pohádkové babičky

3.1.2013 - upoutávka na tábor

upoutávka - napsal Roman, graficky ztvárnil Petr P

září 2013

Rámcová charakteristika

Téma letošní celotáborové hry bylo dlouho dopředu známo, a tak jsme od začátku příprav měli dostatek času na to, abychom zvážili celou řadu návrhů, které měly novou hru oživit, doplnit o prvky, které se v našich minulých celotáborovkách neobjevily, apod. Nutno dodat, že jsme tentokrát vycházeli z konkrétních pohádek a jejich skutečného obsahu, pouze občas jsme v jejich ději provedli některé dílčí změny.

Celotáborová hra „Pletky s klubíčky pohádkové babičky“ dokázala do naší táborové tvorby opět vnést celou řadu nových dějových prvků, rekvizit či soutěží. Celotáborovku jsme rozdělili na 10 kapitol, přičemž z každé kapitoly opět vycházela nějaká stylová hra či soutěž. První kapitole předcházel filmový prolog, který děti uvedl do děje, představil jim postavy pohádkové babičky a jejího nezbedného vnoučka a především je seznámil s hlavní zápletkou – babička plete pestrobarevnou šálu a její rozverný vnouček převrhne ošatku s klubíčky, která se z babiččiny chaloupky rozkutálejí na všechny strany. A protože je každé klubíčko kouzelné a představuje jednu z pohádek, které babička vnoučkovi vypráví, je třeba je všechny najít, posbírat a přinést zpět, aby se pohádky neztratily. Navíc se některá klubíčka během cesty různě promění: jedno se rozmotá a vnouček ho smotá opačně, proto je daná pohádka přehrána pozpátku (Červená Karkulka), jiné se také rozmotá a navíc roztrhá o trny, takže je vnouček po jeho nalezení sice sváže, ale přeházeně, proto je daná pohádka „roztrhaná“ na tři části, které jsou ještě k tomu sehrány v promíchaném sledu (Tři zlaté vlasy děda Vševěda), z dalšího klubíčka najde vnouček jen kousek (nebo se v předchozí pohádce „Sněhurka a sedm trpaslíků“ srazí Sněhurce trpasličí trenýrky, když je pere), a tak je další pohádka „sražená“, takže se hraje jako maňáskové divadlo atd. Na závěr jsme pak pustili filmový epilog, který děj celotáborovky uzavřel – unavený vnouček v něm usíná v babiččině klíně, všechno dobře dopadlo a vše bylo završeno ještě poučením o tom, že pokud se někomu něco někam zakutálí, ať nezoufá, protože všechno se vždycky najde, když člověk chce – a pak, ze všeho nejhorší je ztracený čas. Z většiny pohádek jsme sehráli pouze její část a to takovou, k níž se daly vymyslet stylové hry a soutěže. Některé jsme naopak sehráli celé, neboť to bylo technicky možné a taky nutné („O veliké řepě“ coby maňáskové divadlo, „Jak dědeček měnil, až vyměnil“ či „Červená Karkulka“ sehraná pozpátku). Každá kapitola obvykle odpovídala táborovému programu jednoho dne.

Mezi nejzdařilejší prvky celotáborové hry patřila takřka v nočních hodinách sehraná úvodní Perníková chaloupka, které předcházel filmový prolog, a na ni navazující soutěže v jezení perníku, v přemisťování perníčků vyrobených z kartonu a v luštění skrytých symbolů na dálku pomocí dalekohledů, divadelní představení pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků, v níž byli bouřlivým potleskem přivítáni trpaslíci na scéně, na níž byly všechny rekvizity stylově malé, včetně postelí, a na to navazující soutěž v luštění textu pomocí zrcátek a jeho přenášení na dálku, velmi půvabná večerní soutěž, v níž na motivy pohádky „Sůl nad zlato“ vybrané dívky z oddílů vyjadřovaly panu králi, jak ho mají rády, v naší historii zatím ojedinělé maňáskové divadlo na motivy pohádky „O veliké řepě“, hledání správných střevíčků či taneční soutěž na motivy pohádky „Tři oříšky pro Popelku“, úkolový trojboj na motivy pohádky „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“, „Červená Karkulka“ sehraná pozpátku či naprosto dokonale zpracované rekvizity i děj k pohádce „Jak opadá listí z dubu“, které v celkové přípravě nemohlo konkurovat žádné jiné letošní divadelní vystoupení! Po dlouhé době se do našeho programu vrátil táborový karneval (pochopitelně pohádkově laděný), stylově byla pojata i noční hra s hledáním kladných pohádkových postav a vyhýbáním se postavám záporným, které dětem jejich nálezy vyrušovaly. Hlavní rekvizitou se nakonec stala pec k Perníkové chaloupce, která se objevila i na oficiálních táborových fotografiích. Kromě toho se pochopitelně jednotliví herci z našich řad mohli pyšnit stylovými kostýmy a dalšími pomůckami, které měly výstižně podbarvit půvab dané pohádky..

Celotáborová hra byla průběžně bodována a hodnocena v rámci jednotlivých kategorií. Za splněné úkoly či výsledky v soutěžích dostávaly oddíly jednak body do průběžného bodování celotáborové hry a jednak si tak průběžně připravovaly výchozí pozici pro závěrečnou hru, v níž si pak za zlaté kamínky, získávané za umístění v hrách a soutěžích, kupovaly jednotlivé pohádkově stylové ingredience, které pak využívaly při stavbě vesnic a měst na hracím plánu. Závěrečná hra vycházela svým pojetím ze známé společenské hry „Osadníci z Katanu“, přičemž byla přizpůsobena pro účely naší celotáborovky.

Součástí celotáborovky bylo i bodování pořádku dětí v chatkách. Za získané body obdržely oddíly bonusový počet bodů, které jim nakonec mohly pomoci při závěrečném sčítání k vítězství.

Roman