ÚVOD
TERÉNNÍ BERUŠKY z. s.
INFORMACE
NAŠE MINULOST
TÁBOROVÁ MÍSTA
TÁBOROVÉ HRY
PARTA
LIDIČKY
LOGA
OBLEČENÍ
FOTKY
VIDEA
RELIKVIE
PÍSNIČKY
DIPLOMY
BOB & TOM
ZLATEJ RUDLA
BŘEZOVÝ LÍSTEK
ARCHIV
PO PATNÁCTI LETECH
OBLÍBENÉ
Celotáborovka: Staré pověsti české tak trochu jinakanebCo v našich pověstech mělo být, a není, či nemělo být, a je! |
listopad-prosinec 2010 - Velká předtáborová soutěžPředtáborová soutěž byla přesunuta sem. |
7.1.2011 - upoutávka na tábor
upoutávka - napsal Roman, graficky ztvárnil Petr P
|
září 2011Rámcová charakteristikaTéma letošní celotáborové hry vzešlo nepřímo z první a zároveň poslední, listopadové debaty tvůrčího táborového jádra. Nerodilo se lehce, neboť mu předcházely některé jiné návrhy, které však nezískaly dostatečnou podporu. Konečný námět nakonec Roman rozpracoval do vlastního příběhu, který měl být lehkou a úsměvnou parodií na vybrané české pověsti. Celotáborová hra „Staré pověsti české tak trochu jinak“ dokázala do naší táborové tvorby vnést opět celou řadu nových dějových prvků, rekvizit či soutěží. Celotáborovku jsme rozdělili na 13 kapitol, přičemž z každé kapitoly opět vycházela nějaká stylová hra či soutěž. Výjimkou byla pouze třináctá, závěrečná kapitola, která celý příběh celotáborové hry završila. Mezi nejzdařilejší hry a soutěže celotáborové hry patřily především precizně připravené příspěvky ze Zdendovy tvůrčí dílny – Hledání vizitek hrdinů našich Starých pověstí českých, Starověké trhy, Lov (nejen) kance či Chemická laboratoř mudrce Ibrahima. Velmi se líbily i večerní starověké spory spojené s volbou „Libuše tábora“ či odpolední Čechův orientační běh do vrchu. Divadelní vystoupení, která jednotlivé etapy CTH uvozovala, se povedla prakticky všechna, a to díky všem dětem srozumitelnému a vtipnému ztvárnění variací na naše pověsti, půvabným postavám v čele s „nepověsťovými“ Svatým Petrem, čertem Barnabášem a Václavem Hájkem z Libočan, kteří coby hlavní průvodci všechna minipředstavení otevírali, a velmi zdařilým rekvizitám, jimž letos dominovaly nefalšované stylové hradby, které doplňovaly scénu a které prostřednictvím půvabných cedulek nad branou dětem napovídaly, ve které historické stavbě se bude ten či onen příběh odehrávat. Tradičně jsme se do komparsu či některých významnějších rolí rozhodli obsadit zájemce z řad dětí (a dlužno dodat, že opět zdařile). Pojetím jednotlivých rolí jsme se snažili všechny přítomné nejen pobavit, ale zároveň je nechat lehce a s humorem nahlédnout do našich starých pověstí, které patří do pokladnice české literatury, byť je jejich pravdivé jádro opravdu velmi, velmi malé... Vedle hradeb byly materiálně a organizačně výborně připravené i všechny stěžejní hry a soutěže – barevný plakátek pro Čechův orientační běh do vrchu, barevné nalepovací (!) vizitky vybraných hrdinů Starých pověstí českých, barevné kartičky rozličného zboží pro starověké trhy či razítka zvířat pro lov (nejen) na kance nebo pytlíky s různými bylinkami pro Ječmínkovu bylinkářskou soutěž. Skvěle byl též zpracován stylový komiks, ve kterém byly do obrázkové podoby převedeny všechny parodované pověsti, které jsme postupně hráli. Celotáborová hra byla průběžně bodována a hodnocena v rámci jednotlivých kategorií. Za splněné úkoly či výsledky v soutěžích dostávaly oddíly jednak body do průběžného bodování celotáborové hry, jednak příslušný počet barevných kamínků („drahokamů“), které sbíraly do předem rozdaných kožených váčků. Vyvrcholením celého příběhu byla závěrečná strategická hra Dominion. Součástí celotáborovky bylo i bodování pořádku dětí v chatkách. Za získané body obdržely oddíly tentokrát běžný počet bodů, které jim nakonec mohly pomoci při závěrečném sčítání k vítězství. Roman
|
PostavyFIGURY SPÍŠE PRŮVODCOVSKÉ
= proslulý český kronikář a duchovní, který žil v 16. století, autor Kroniky české, z níž čerpali informace mnozí jeho následovníci, včetně Aloise Jiráska – v ní se projevil jako skvělý a poutavý vypravěč, který si již ve své době získal velkou popularitu, avšak také jako zdatný falzifikátor. Proto je nutné brát jeho historické údaje s rezervou... A to se mu v našem příběhu málem vymstí! U posledního soudu je totiž vyslanci Nebe a Pekla nabádán k tomu, aby své dílo zásadně přehodnotil... = tak toho jsme u nás ještě neměli!!! Samozřejmě, jeden z dvanácti apoštolů - učedníků Ježíše Krista, tu není pojímán jako neotřesitelná biblická postava, spíše jako ten, který coby jeden z hlavních soudců rozhoduje před branou nebeskou o tom, jak naložit se zemřelými – hodí se k nim do ráje, anebo si zaslouží nadobro se smažit v pekle? Tato veskrze sympatická, zlidštělá, a protoi dětem přístupná postava, která ctí pravdu a nic než pravdu, si vcelku logicky Václava Hájka z Libočan bere na osudový paškál. Není však na to sama... = další naše novinka! Vyslanec vládce říše pekelné, který (zřetelně v duchu Anděla Páně) soupeří se Svatým Petrem o duše zemřelých, však, jak je pro pekelníka typické, jeho přístup k problému s Václavem Hájkem z Libočan je vesměs záludný, namlouvačský a ctící hlavní cíl svého konání, získat jeho duši pro svého Nejvyššího... Oba dva se s Václavem Hájkem vydávají po stopách dávné české historie, aby mu ukázali, jak to všechno bylo a jak to všechno zpatlal. Zpatlal? Na konci je čeká nemilé překvapení... Holt, Vašek nebyl žádnej malej blbec. V průběhu hry se mohou na scéně střídat podle potřeby tak, jak to daná etapa bude vyžadovat – tzn. buď v ní může vystupovat Hájek s Barnabášem, nebo Hájek se sv. Petrem. Technicky vzato, danou scénu budou aktivně zahajovat, a to připomenutím toho, jak pověst, kterou budeme parodovat, Václav Hájek ve své kronice zpackal (abychom to vysvětlili dětem). Jinými slovy, Václav Hájek v úvodu vystoupení pověst převypráví tak, jak je uvedena v jeho Kronice české (nebo častěji v Jiráskových Starých pověstech českých). FIGURY VÍCEMÉNĚ HLAVNÍ, VESKRZE HISTORICKÉ
= náš všemi ctěný praotec, starý kmet a hlava početné rodiny, který spolu s bratrem Lechem přivedl svůj kmen na horu Říp a odtamtud dle pověsti všem ukázal „zemi tu zaslíbenou, zvěře a ptáků plnou, medem oplývající“. Avšak nebylo to náhodou všechno úplně jinak? Nebyl jeho proslulý úsudek dílem vcelku pochopitelné touhy po pohodlí a stařecké rezignace? A hlavně dílem jeho prostořeké manželky, které už se zprotivilo to nekončící handrkování z místa na místo? = bratr Čechův, na rozdíl od něho svobodný a bezdětný, který byl zvyklý užívat si života a cestování plnými doušky, takže se k „vynucenému“ bratrovu rozhodnutí staví nahněvaně a skepticky, než přijme osobní rozhodnutí spolu se svými kumpány pokračovat dál v cestě, neboť „co tady“... = nikoliv nadarmo i v převratných historických událostech platí „za vším hledej ženu“. A tak se i korpulentní Slovenka, v očích většiny lidí skutečná, byť neoblíbená vládkyně, rozhodne utnout manželovy cestovatelské choutky (na nichž se on alespoň občas cítí být vzdálen jejímu přísnému pohledu, a tudíž svobodný) a na Řípu s veškerou svou razancí udeřit – pochopitelně, nefalšovanou slovenštinou. Je zřejmé, kde se vzala ona novodobá česko-slovenská nevraživost... = tak to by měl být nepochybně sympaťák, oblíbený, moudrý vládce, kterého mají lidé rádi, neboť se jako jeden z mála vládců své doby nerozpakoval přijmout na svém sídle na hradu Budeč všechny dostupné mudrce, aby tu pěstovali umění věštecké a čarodějnické a aby mu zajistili nesmrtelnost! Což je pochopitelně věc, kterou drží pod pokličkou jako své tajemství, do něhož dá z nutnosti nahlédnout pouze hrstce vyvolených. Jenomže, tajemství takového kalibru se nedá udržet navždy, zvlášť když je člověk obklopen třemi moudrými dcerami... Každopádně, ani stavba Vyšehradu rozhodně nebyla nepromyšlenou akcí... = moudré a sličné dívky, které mocnými doušky naplňují otcovu vůli a každá v jiné oblasti poctivě studuje tajné učení (a my víme, jaké). Avšak, to by tak hrálo, kdyby se alespoň jedné z nich nepodařilo prohlédnout utajené taťkovy záměry... které z nich se to asi tak podaří? Toť přece jednoduchá otázka. = tajemný bohatý mudrc z dalekých zemí, který přichází na Budeč, aby na Krokovu žádost dotáhl do konce výrobu elixíru nesmrtelnosti; už podle oblečení je patrné, že je odjinud, to on vnukl Krokovi myšlenku, aby nechal postavit Vyšehrad s tajnými podzemními komnatami = tentokrát již zralá dáma, kněžna, která se těší velké úctě, čehož si také náležitě užívá; jako moudrá žena dokáže prohlédnout každou nepravost, pouze na muže nemá moc štěstí... = tentokrát také již zralá dáma, majitelka hradu Kazín a výtečná bylinkářka a kořenářka, která během návštěvy u Libuše na Vyšehradu sleduje sportovní klání a pro všechny trochu překvapivě si dobrovolně vybere prostoduchého Bivoje za manžela – patrně žena živočišného ražení (: = v pověsti zobrazen jako „vysoký mladý muž statného těla“, který chytil a před kněžnu Libuši přinesl živého kance z Kavčí hory. Jenomže, nebylo to zase všechno ve skutečnosti úplně jinak? Nebyl snad Sudivoj, jeho otec, jedním z mála zasvěcených do Krokových výzkumů a nechtěl se tak vetřít do Libušiny rodiny, aby byl všemu opět nablízku? Bivoj však Libuši svým činem neokouzlil, neboť, co naplat, ona hledala muže jiného kalibru, a tak ho mileráda přenechala žádostivé Kazi. Bivojovi to pochopitelně nevadilo, Sudivojovi však ano... = skutečný původce věhlasného synova činu; však ho také celé mládí nechal dusit ve své posilovně, aby z něj vyrostl prastarý gladiátor, který byl sice nepřemožitelný, ale z moudrosti toho moc nepobral. Plán mu však nevyšel, neboť na Libuši si nepřišel, a tak to zkusil ještě jednou... = známý aktér Libušina proslulého soudu, z něhož vzešla ona populární myšlenka „Dlouhé vlasy, krátký rozum! Chyba mužům, kterým žena vládne!“ Ve skutečnosti to byl Sudivojův tajný agent, který chtěl Libuši tvrdě zavařit. Když si připomeneme jeho další pomýlený, avšak ze zištných důvodů vyslovený názor, že „Kde jinde v kterém plemeni, kde jinde vládne mužům žena? Jen nám, jenom nám, a proto jsme za posměch!“ (přitom matriarchát v té době byl věcí běžnou), je jasné, že se mělo jednat o další mediální tah záměrně podepřený podlou lží, kterým měla být oslabena Libušina moc. V tomto případě však u ní nalezla ornou půdu (možná proto, že u ní aktér odhalil její největší slabinu), a tak se Libuše rozhodla k činu, který taky všichni znají. = druhý aktér Libušina proslulého soudu, ten, který v něm zvítězí; nejedná se o nijak důležitou postavu tohoto příběhu, navenek by to mohl být nešťastník, který trpí kvůli bezohlednosti svého nadutého souseda (aniž by tušil, že je k této hádce záměrně vyprovokován) = parta nerozhodných chlapů, která zpacká nejdůležitější úkol ze všech, když přivede Libuši ženicha, který je sice hodnej, ale rozhodně jí není hoden; „Kůň“ SMĚLMÍR (Standa), jeden z nich, si totiž chybně zapamatuje Libušina slova, a tím to všechno začne. = Libušin vynucený manžel, nakonec velmi překvapivě i zakladatel budoucí královské dynastie, tedy Přemyslovského rodu; přitom k vladaření přišel jako slepý k houslím, a to na základě zpackaného vykonání Libušina rozkazu jejími rádci. Kněžna sice souhlasila, že se vdá, ale pomýšlela na někoho úplně jiného, než bylo v pověsti uvedeno. Nebo si fakt myslíte, že by se taková šlechetná dáma a kněžna k tomu spokojila s nějakým Vidlákem ze Stadic?! Ani náhodou! Ale stalo se, neboť poslové svou misi zvorali a přivedli jí jiného muže. Sice hodného, ale přespříliš, navíc málomluvného a silně nerozhodného. A když na něj Libuše uhodila, co je zač, odvětil jí bojácně: „Soráč, jestli jsem tě rozzlobil.“ Tím si vysloužil tuto přezdívku. = část pověsti „Dívčí válka“, věnovaná příběhu o Ctiradovi a Šárce, patříz literárního hlediska k tomu nejlepšímu, co lze v celé knize nalézt, ale zase se vkrádá otázka: Nebylo to všechno úplně jinak? Když se pověst jmenuje „Dívčí válka“, nebyly jejími účastnicemi výhradně dívky? Ctirad je proto v našem provedení nejmladší a ve vztazích se ženami nejméně zkušený člen družiny Přemka (S)Oráče, který se vydá zachránit dívku volající o pomoc, aby se nakonec málem stal obětí ženami rozpoutané štvanice po ovdovělém knížeti, nejhodnějším muži v celé zemi, s nímž si Šárka, jak se ona dívka jmenovala, nesmělého Ctirada splete. Nakonec ho překvapivě zachrání další ženy... = jedna z mnoha dívek, toužících po získání osamělého a hodného Přemka (S)Oráče, která na něj ustrojí v lese léčku, díky níž ho chce za každou cenu svést, poněvadž je vychytralá a k tomu ještě krásná a smyslná (:, vzhledem k tomu, že je to Moravanka, tak Přemka nezná a splete si jej se Ctiradem, konečnou čáru přes rozpočet jí navíc udělají další ženy, které její svádění Ctirada potajmu sledují... = dle Hájkovy kroniky „byl vzrostu menšího, ale ostrého vtipu“, v Praze také, „maje v paměti otcovská napomínání i přikázání,... spravedlnost aby činil“, nechal ustanovit čtyři soudce, aby dbali o spravedlnost – předtím, než začal toužit po stříbře, to byl patrně rozumný panovník; v našem podání by si měl onen ostrý vtip, bodré chování a cit pro spravedlnost ponechat do té chvíle, než mu Horymír jasně naznačí, že ví o jeho touze nalézt ztracený elixír nesmrtelnosti a že možná zná i místo jeho úkrytu – poté při vynesení rozsudku rozhodne tak, aby měl Horymíra pod kontrolou... = vladyka neumětelský, chrabrý muž, který potrestal příbramské kovkopy za to, že mu zničili úrodu, před soudem stojí jednoznačně proti všem, a tak když se mu nepodaří prosadit své alibi, vytasí z rukávu poslední eso – jasně naznačí Křesomyslovi, že ví o jeho úsilí nalézt elixír nesmrtelnosti, což zakrývá „obyčejnou“ těžbou stříbra. = bájný hrdina, který podle pověsti vykonal za hranicemi naší země spoustu hrdinských skutků a který do našeho znaku dobyl lva, se tu objevuje jako tajemný stařec, který je mnoho let po svém vládnutí v krčmě nucen poslouchat vášnivou debatu mezi svými stoupenci a odpůrci o tom, zda byly všechny jeho hrdinské skutky pravdivé, nebo zda je to jen pouhá snůška pohádek pro tupý prostý lid; nakonec se před nimi zmíní o elixíru nesmrtelnosti, který se mu s největší pravděpodobností dostal do ruky... = typická zhrzená a rozhodná ženská, která na útěku před svým neurvalým a násilnickým manželem Ječmínkovi navykládá spoustu informací o jeho tátovi a starším bráchovi, přitom však bedlivě sleduje, zdali je někdo nesleduje, přestože si je jistá, že mají před vojáky dostatečný náskok... = dle pověsti ztracený kralevic, kterého v ječmeni porodila zapovězená žena krále a který se coby král znovu objeví, až bude v naší zemi nejhůře. Nebylo to však zase všechno úplně jinak? Zprvu malý kluk a bratr kouzelníka Žita, který mu také věnuje elixír nesmrtelnosti, se v další etapě objeví jako nerudný stařec, který je zklamán tím, že blaničtí rytíři, kterým elixír předal a tím je zachránil, očividně zapomněli na svůj nejdůležitější úkol... = starší bratr kralevice Ječmínka, který je proslulým kouzelníkem, a tak zachrání svou prchající matku s malým bratrem před královými vojáky, které začaruje do prasat; navenek působí bodře a vesele, avšak je poznat, že je nadmíru chytrý... = tak ti že nás mají zachránit, až nám bude nejhůře?! Spíš než neohrožené bojovníky připomínají partu hýřivých lenochů, ale sympatických, to zas jo; ke svému „rytířskému důchodu“ navíc mají řadu technických důvodů, a tak si zvesela užívají života ve skále, stranou všech pozemských problémů; mají i jednu věc, která přiláká Hájkovu pozornost... = tuto postavu Václav Hájek z Libočan pochopitelně znát nemohl, a tudíž v jeho kronice není, nicméně se hodí k většímu zviditelnění čerta Barnabáše; přesně dle pověsti se chová až do chvíle, kdy ho Barnabáš, naopak v rozporu s pověstí, zbaví rozumu – pak se začne chovat jako malé dítě, které chce létat... FIGURY VEDLEJŠÍ, TŘEBA I DĚTMI HRANÉ
|
Děkujeme!