ÚVOD
TERÉNNÍ BERUŠKY z. s.
INFORMACE
NAŠE MINULOST
TÁBOROVÁ MÍSTA
TÁBOROVÉ HRY
PARTA
LIDIČKY
LOGA
OBLEČENÍ
FOTKY
VIDEA
RELIKVIE
PÍSNIČKY
DIPLOMY
BOB & TOM
ZLATEJ RUDLA
BŘEZOVÝ LÍSTEK
ARCHIV
PO PATNÁCTI LETECH
OBLÍBENÉ
Celotáborovka: Orientální váza vyprávíMilí táboroví přátelé!Zdá se vám, že vaše děti o prázdninách příliš zahálejí? Že by měly svůj volný čas využít smysluplněji? Že by se měly pokud možno co nejlépe odreagovat od všedních školních starostí? Pak máte jedinečnou příležitost! No, řekněte sami – nebylo by zajímavé popustit uzdu fantazii a zamyslet se nad tím, co zajímavého a fascinujícího nám může vyprávět jeden starodávný předmět, výtvor obdivuhodné lidské dovednosti? Co vše může být ukryto v jeho „paměti“? Jaké zážitky může předat současnému posluchači poté, co přežil dlouhá staletí a co prošel stovkami rukou mnohých svých majitelů, chudých i bohatých, slavných i bezejmenných, hodných i zlých? Jeho dlouhý životní příběh nemůže začít nikde jinde než v přepychové ložnici mocného krále Šahrijára, jemuž krásná a moudrá Šeherezáda pod hrozbou smrti vypráví noc co noc poutavý příběh. A právě je v jednom jediném okamžiku vzácný předmět opustí a vydá se k jinému majiteli do úplně odlišného prostředí a od něj znovu dál a dál vstříc novým lidem a příhodám, aby nám nakonec předal alespoň zlomky svých vzpomínek a zážitků… Jako vždy, i letos se budeme snažit náš program ztvárnit s humorem a vtipem. A navíc, kdo nás zná, ví, že se rádi necháváme unášet fantazií, a v této hře tomu nebude jinak. Přitom je pro nás již samozřejmostí, že v rolích hrdinů budeme opět vystupovat v nefalšovaných kostýmech! Roman
říjen 2005Milí táboroví přátelé!Druhý, "potáborový" měsíc letošních prázdnin utekl, stejně jako tábor samotný, jako voda a už tu máme opět nový školní rok. Je mi jasné, že jeho první dny jsou více než krušné, neboť po těch týdnech volna si zvykat na tuhý režim,učit se nebo učit, nervovat se kvůli známkám atd., to pro nás, študáky a kantory, není vůbec jednoduché. Myslím si však, že oproti ostatním, stejně "postiženým" študákům a kantorům máme jednu velkou výhodu - v paměti nám utkvěly opět nezapomenutelné vzpomínky na tábor, který se nám znovu vydařil! Nejen ohlasy řady zúčastněných dětí i jejich rodičů, ale i pořízená foto a videodokumentace jsou jasným důkazem toho, že jsme se ve Starých Hutích zase vůbec nenudili a že jsme prožili opět krásné a nezapomenutelné dny v kruhu opravdových přátel. Rodina Smolíkova se nenávratně odebrala do naší táborové minulosti, a tak je zřejmé, že se v hlavě mnohých z nás rodí vcelku přirozená otázka: Co bude příští rok? Přiznám se bez mučení, že v tuto chvíli neznám odpověď - prostě, já zatím nevím! V tuto chvíli se uklidňuji tím, že do příštího tábora zbývá bohužel ještě mnoho týdnů a měsíců, a velmi detailně přemýšlím o jiné, podle mého neméně důležité věci: Co vše by měl příští tábor přinést nového? Který příběh by byl tím nejvhodnějším námětem pro novátorské nápady, co se mi honí hlavou? Jistě chápete, že takovéto úvahy nejsou vůbec k zahození, ba právě naopak. Ono by sice bylo jednodušší zvolit automaticky jeden z námětů, kterých je všude kolem nás i v nás spousta, a začít tvořit jeho vlastní verzi, ale myslím si, že v tuto chvíli by to nebylo ono… Zkrátka a dobře, dle mého je nyní ta nejvhodnější chvíle vzít všechno takříkajíc "z gruntu". Ty čtyři uplynulé táborové roky jsou pro nás totiž velmi zavazující, a tak onu vysokou laťku, které jsme za tu dobu dosáhli, chceme i nadále udržet. A to se, myslím, neobejde bez zásadních změn jak v charakteru příběhu samotného, tak v charakteru her a soutěží, které z něj budou vycházet. A tak namísto toho, abych vám prozradil, co se příští rok bude dít, vám mohu naopak sdělit, co se s největší pravděpodobností dít nebude:
Stačí? Zatím musí. Téma celotáborové hry jsem vám tedy ještě neprozradil, ale z mých výše uvedených úvah jste jistě pochopili jedno - že se budeme snažit předstoupit před vás s něčím, co vás opět pokud možno co nejvíce upoutá. A to je to nejdůležitější! Roman
Úvodní vyprávění orientální vázyCo vše se skrývá v paměti věcí, jež člověk vyrobil a které ho o mnoho staletí přežijí? Co vše může vyprávět vzácný starobylý předmět obdivovaný zraky mnoha lidí a postupně vlastněný majiteli z různých končin světa a různého společenského postavení? Když mě jednoho červnového dne roku 1156 dokončil Mustafa ibn Bulsara, nejzručnější zlatník krále Šahrijára, vznešeného vladaře perské říše, jistě netušil, jakému osudu budu vystavena. A protože mě můj tvůrce obdaroval neobyčejnou uměleckou krásou nevyčíslitelné hodnoty, vždy jsem budila a dodnes budím zbožnou úctu a respekt. Kolikrát jsem se stala jablkem sváru či darem z velké lásky, ale i symbolem rodinného jmění nebo poslední záchranou prosté obživy… Kolik lidských generací jsem již od svého stvoření zažila? Čtyřicet? Padesát? Nebo dokonce ještě více? A vidíte, zatímco všichni moji dřívější majitelé již odešli z tohoto světa, já žiji dál. Máte proto nevšední možnost slyšet ode mě alespoň zlomky mých vzpomínek a zážitků. Vynasnažím se vybrat ty nejzajímavější z nejzajímavějších a budu přitom doufat, že vám vyprávěné příběhy přinesou i jedno prosté poznání – že i obyčejné výtvory zručných řemeslníků mohou vyprávět o lidských osudech s nezaměnitelnou kvalitou a zaručenou pravdivostí, neboť právě ony jsou často jedinými svědky nevšedních událostí… Můj stvořitel, laskavý pán Mustafa ibn Bulsara, žil v malém domě na kraji královského města, obklopeném malebným kouskem tiché přírody. Nevelké jezírko s poklidně plovoucími rybkami a nedaleký hájek v noci naplněný tajemnými zvuky jeho skrytých obyvatel, to vše, spolu s nádhernou noční oblohou, pokrytou tisíci zářících hvězd, dávalo mému pánovi zapomenout na krutý osud, který ho před několika týdny postihl. Mustafovi zemřela žena, ten ze všech nejkrásnější klenot, jemuž se nemohl vyrovnat žádný ze zlatých výrobků, jež za dlouhá léta vyrobil. Mustafa svou ženu hluboce miloval a ona jeho též, a tak její náhlý skon v něm vyvolal hluboký zármutek. Dlouhé dny a noci chodil smutně krajinou, neschopen obyčejně žít, pracovat a přemýšlet… Když už se zdálo, že i on sám podlehne svému krutému údělu a bude následovat svou ženu, stala se věc, kterou dodnes nikdo nedokázal kloudně vysvětlit. Nyní už se nenajde nikdo, kdo by potvrdil, jak došlo k mému stvoření. Jen v dávném příběhu se vypráví, jak můj pán prý nečekaně rozrazil dveře svého příbytku onoho časného rána poté, co celou noc bloumalo jeho tělo bez duše nedalekým hájem. Jeho služebnictvo, též zarmouceno úmrtím své milé paní, které si vážilo a kterou ctilo, překvapeně sledovalo Mustafu jakoby znovu narozeného. S obrovskou chutí se ihned pustil do své nové práce. S rozechvělými prsty a horoucím pohledem začal tvořit mě! Všichni celý den neslyšně sledovali jeho počínání a hlavně poslouchali jeho divné mumlání, jež se mu dralo z úst. Zdánlivě nesouvisle promlouval „k té, kterou potkal v háji a která ho doprovázela až ke břehu jezera“. S úžasem celé služebnictvo sledovalo pánovo počínání – jak neuvěřitelně rychle se objevují mé tvary, s jakou závratnou rychlostí vstávám z popela a především jak těsně poté, co mou zlatou schránku ozdobil nádhernými drahokamy, přidával na mé tělo kámen poslední. Jeho nádhera a lesk převyšoval všechny ostatní. A když jej Mustafa na mě vkládal, jako omámen zvolal svým jasným hlasem: „Nechť tento vzácný kámen učiní z tebe oduševnělou bytost, které však je schopen naslouchat jen ten, kdo má čisté srdce a v něm věrnou lásku. Buď obdařena tajemstvím, které mi dnes v noci sdělila má Paní a které známe pouze my dva. Přinášej štěstí lidem dobrým a laskavým a čiň nešťastnými lidi zlé a hamižné. Staň se!“ A ve chvíli, kdy vložil kámen do důlku na mém zlatém těle, obklopila nás nádherná záře, která prosvětlila Mustafův dům jako náhle spadlý meteorit. V němém úžasu zíralo služebnictvo na neskutečné světlo, které jak rychle vzniklo, tak rychle zmizelo. A po tomto zázraku nastalo nové zděšení – Mustafa zmizel… Hned druhý den ráno se Mustafovi služebníci rozběhli do města zvěstovat všem svůj neuvěřitelný zážitek. Všude hledali svého pána, ale toho už nikdy nikdo nespatřil. A protože ke mně cítili velkou bázeň, v pánově nepřítomnosti mě prodali, a to tak, že velmi výhodně. Říká se, že můj pán do mě vstoupil a bedlivě střeží počínání každého z mých majitelů. A když usoudí, že je ta správná chvíle na odměnu či trest, tak začne jednat a spolu s ním i já. Kdoví, třeba je to všechno jen hloupý výmysl sloužících mého stvořitele. Ale dá se na to opravdu spoléhat…? PostavyMůj stvořitel a tajemství mého stvoření
Moudrá Šeherezáda
Kupec a lichvář
Proslulý benátský prostopášník
Na dvoře Ludvíka XIV.
Angelika a Peirac po 30 letech
Brutální pitka carských důstojníků
Šógun a samuraj
Dr. Jekyll a Mr. Hyde
Zlatá horečka
V Africe
Tarzan a Jane
Stvořitel karafu opouští
|
Děkujeme!