O táboře: Kamenice

V táborovém objektu Staré Hutě, který se nalézá v malebném prostředí jižních Čech v pomyslném trojúhelníku mezi městy Pelhřimov – Jindřichův Hradec – Tábor a nedaleko městečka Kamenice nad Lipou, jsme pořádali tábory v letech 2002 – 2005. Tento o poznání menší objekt, než byl ten v Hryzelích (vešlo se do něj maximálně 95 dětí), rozkládající se uprostřed krásných „střežených“ lesů na tichém palouku a ozdobený nezapomenutelnou, dřevem obkládanou klubovnou s krbem, se stal naším prvním „pohryzelským“ táborem a každý, kdo se na této změně podílel, byl novým prostředím doslova učarován.

Na Starých Hutích bylo jednoznačně pozitivní i prostředí, v němž se nalézaly – kolem dokola čisté a průchozí lesy s řadou botanických zvláštností (o nichž by jistě mohl odborně pohovořit Luboš Novák, kdyby chtěl – pozn.aut.) a poblíž několik dalších táborů (včetně indiánského). Hlavní jeho předností byl však klid plynoucí z úplného odloučení od civilizace, neboť se nalézaly uprostřed lesů, střežených a závorami uzavřených místní lesní správou.

Obrovskou výhodou pro styl našich celotáborových her bylo i „přirozené“ jeviště, vzniklé ze stavebně nedodělaného, ale zato zastřešeného a vydlážděného prostoru, „zapuštěného“ do jedné z obvodových zdí hospodářské budovy.

Ve Starých Hutích jsme zažili čtyři krásná táborová léta, umocněná poznáním nového a navýsost půvabného, takřka rodinného prostředí i charakterem a komorní velikostí tábora. Měli jsme tu daleko blíž i k dětem samotným, neboť jejich „malý“ počet nám všem umožňoval důkladněji je poznat a získat si je na svou (tedy táborovou) stranu.

Z bezprostředního okolí tábora si jistě každý z pamětníků pamatuje na dívčí indiánský a klukovský skautský tábor, s jejichž obyvateli jsme se několikrát navzájem navštívili, a pak také na samotnou Kamenici nad Lipou, kde jsme v místním sportbaru nadšeně fandili našim fotbalistům během jejich spanilé jízdy na ME 2004.

Bohužel, záhy po našem odchodu celý prostor tábora zpustl vinou jeho vlastníka, podniku Silon, který se jej snažil mermomocí, avšak za příliš vysokou cenu prodat, a proto o něj již během našeho táboření postupně přestával pečovat. Škoda, třikrát velká škoda!